str. 10
Z nových nářečí nemám sice dokladů, ale nejspíše byly též v lidu, neboť jejich rozšíření podporovala druhá varianta, u Klareta (č. 13, v. 61) zapsaná takto:
„Mortuus extat equs, sine pulvere strata: p h as e lu s",
|
k níž se blíží hádanka v románu o Apollonovi (Loriš, Sborn. Bawor., 428):
„Vzrostu sem vysokého — a jsem dcera lesu krásného;
nevidomé sluhy mám — vodie mě a já jich neznám;
běžím cestu mnoho — a neostavím sledu i jednoho",
|
v níž slyšíme opět ohlas Přísloví Šalamounových (XXX, 19 'cesty lodí uprostřed moře'), zaznívající i v Alexandreidě, rkp. sv. Vít., v. 11 (,,kdež se člun ve vodách plazí... tako jejich sled pohyne"). Srovn. lotyšskou (Ulanowska, Zbiór XVI, č. 187).
Mohli bychom ovšem uvésti slovenskou (Záturecký, č. 256):
Som dcéra lesa krásneho, idem do kraja dolnieho,
dvoch sluhov vždy pri sebe mám, žiadneho šlaka nenechám,
|
ale jest jasno, že tuto hádanku převzal autor z Vorovky, č. 992 (ten z Apollonia), upraviv ji na poměry slovenské.
(7b: pták — bezperák). Ale nejznámější a nejrozšířenější z těchto reichenauských je třetí, pták — bezperák = 'sníh — slunce', jíž věnoval Aarne celý 3. svazek svých rozprav „Vogel Federlos". Zní:
„Volavit volucer sine plumis, — sedit in arbore sine foliis;
venit homo absque manibus, — conscendit illam sine pedibus.
assavit illum sine igne, — comedit illum sine ore."
|
Podle Petsche (PBB, 336) i Aarne ukazuje, že tato forma vznikla již kontaminací lidové hádanky, původně středoevropské, s kouzelným zaříkadlem vředu. A za původnější pokládá formu německou, po prvé teprve 1505 doloženou:
„Es flog ein vogel federloss — uff ein bäum blattloss,
kam die frau mundtloss, — frass den vogel federloss"
|
— tuto doslovně zase překládají Pohádky 1695 (č. 137):
„Letěl pták bez peří — na jeden strom bez listí,
přišla paní bezustá — i snědla toho ptáka bez peří jako chrausta."
|
Erben uvádí hádanku správněji (č. 11):
Sletěl ptáček bezperák — na náš stromek bezlisták;
přišlo na něj bezzubátko, — sežralo to bezpeřátko" —
|
ježto však jiných dokladů není, jest i zde jisto, že Erben přejal své veršíčky doslovně z Rozuma (č. 118), opraviv pouze Rozumovo 'bez-
|
