str. 11
hubatko' (= mundlos) v rozšířené dnes 'bezzubátko'. Obyčejně je u nás rozšířena jen část (začátek) této hádanky; již u Klareta (č. 14, v. 62):
„Alat aus, quamvis caret alis: n ix michi solvis;
|
moravskou zapsal Bartoš, 149:
„Leti, leti, křídel nemá; sedá, sedá, zadku nemá,"
|
s níž se shoduje polská (Gustawicz, č. 401—405 = Zbiór wiadom., XVII, 242)
„Leci, leci, skrzydeu nimá — siada', siadá, dz...y nimá." — —
|
Pozdější hádanky středověké jsou skoro vesměs umělé; tak n. př. sbírka hádanek římská (z poč. XIII. stol.; popsal Hauréau, v Notices et extraits des mass., XXIX, 2. odd., str. 330—331); uvádím z ní šarádu na 'Vulturnus':
„Est quoddam Flumen < = Vulturnus), quod habet mirabile nomen:
Si caput, est miles (= Turnus), si finem dempseris, des < = vu!tur);
Si medium tollis, erit hoc ( = vul..nus>, venit unde cicatrix:
Fiat, volat et pugnat Vulturnus, stillat et undat."
|
Jiné hádanky, anagramy, logogrify atd. skládali Francouzi Hildebert de Tours, Fil. de Harvengt, Baudri de B o u rgu ei 1 atd. Jednu z těch pozdějších uvádím (ze Sangall. rhetor., otiskl Wackernagel, Leseb. 114, 12):
„Porcus per taurum sequitur vestigia ferri" (— štětina),
|
ježto Hus často v kázáních patrně má tuto hádanku na mysli, dokládaje, že to a ono po sobě jde, jako ščetina dratvě..
(8. Klaret.)
Ze všech těch pozdějších však nejlepší a největší je — Klaretova sbírka z r. asi 1360 a o ní výklad zde následuje. Je to jen výtah z výkladu obšírnějšího v Sborníku Machalově.
Upozornil jsem již 1923 v Listech Filolog. (242-243), že v rukopise kapit. knih. M. 108 z r. 1366 je (na fol. 22—33; opis v rkp. L 52, f. 176 nn.) zachována Klaretova báseň^(o 785 hexamm.) „Enig-maticus," obsahující také hádanky. V Českém Lidu potom (1924, XXIV. str. 50—51) jsem otiskl jednu, největší, úvodní o 'roku'. Skladba je sice v rukopisech anonymní; ale jednak sousedství jiných prací Kla-retových, jednak forma, jednak české glossy klareíovské, jak jsem ukázal v Českém Casop. histor. 1922, str. 197, vedou k tomu, abychom v ní s jistotou poznali dílo Klaretovo. Ostatně ne bez důvodu i к závěru našich hádanek dává autor hádati (v. 318): „Litera sic sumpta Cla-retum dat fore prima."
Skladba „Enigmaticus" dělí se na dvě hlavní části: (liber primus) v. 1—322 obsahuje úvod (rámec) a hádanky; 'liber secundus de natu-ralibus' (v. 323 —785) obsahuje otázky a odpovědi o zjevech přírodních, něco podobného jako známý Lucidarius (na př.
v. 344 Cur sol pallescit de vespere, mane rubescit?
520 lnferius grando generatur in aere quando ?
630 Cur fons estate sit frígidior. . . ? atd.)
|
|
