str. 12
Pro náš folklor důležitější jest ovšem část první (1—322). V proe-miu (v. 3/4) vybízí autor čtenáře:
„Carmine conscripta cordi fer enigmata pauca:
Prosunt, delectantque sensum moris adornant"
|
A v úvodě vytýká, proč tyto hádanky sebral (v. 7—41). Byl prý přítomen (a zapisoval) při zápasu hádankovém, jejž před králem Farem v krčmě při dobrém nápoji svedl starý mistr s dívkou (Spiritou), obklopenou 130 děvčaty. Mistr dal dívce hádanku o roku, již uhodla; ona jemu o pěti smyslech, jíž mistr neuhodl a velice byl zahanben. Aby se to jiným nestalo, předkládá autor ve v. 42—322 přes půldruhého sta hádanek s rozluštěními.
Tyto hádanky se dělí na dvě části: v. 42—286 obsahuje naše dnešní hádanky lidové („enigmata") srovnané v 10. kapitolách, jež mívají kolem 20 veršů; je tu obsaženo 136 hádanek (většinou otázka s rozluštěním); v. 287—322 obsahují „gramaticalia probleu-mata," t. j. dnešní šarády, logogrify, anagramy, palindromy atd. Již svým obsahem, jenž byl vázán na znění latinské, byla tato probleumata odcizena lidu a nemohla do něho vniknouti, n. př. (v. 288/9):
„Ecce caput < = mus) currit et idem cum ventre volabit < = mus-ca)
Dando pedem comede (muscata), bibens sine ventre"
|
nebo (290:)
„Quina cibant <= dapes), bis bina volant (= apes), tria stant (— pes), duo pulsant <= aes) :
Hec dicendo: dapes et apes, quibus addito pes, es.." atd.
|
Podobné anagramy, logogrify, šarády atd. nalézáme ve středověké literatuře již záhy; ve XII.—XIII. stol. jsou jich již sbírky. Klaretova má shody, četné, se staršími — ale je přece jediná a nejstarší vůbec tohoto rozsahu ; nešířím se však o nich, ježto v lidu se nemohly do-chovati. Prasek uvádí podobné některé slezské (také hořejší lat. 'muscata' v jiném znění cituje z Hiršmencla z r. 1670); ale ty vnikly patrně z čítanek do lidu.
Nás ovšem zajímá jen 136 hádanek („enigmata") prvního oddělení. Nepočítám do nich dvě úvodní; první — hádanka o roku — ukazuje již svou formou jasně, že je umělá (a o jejich paralelách a dnešních variantech je vyloženo při hádankách indických); druhá (o pěti smyslech) náleží ke skutečným zkouškám důvtipu, t. zv. vexačním: (v. 28/29)
„Sunt quini fratres: bini barbaque carentes < = visus, auditus)
Et duo barbati (= gustus, tactus): quintum generis probo neutri (= odoratus)
|
Není to vlastně vůbec pravá hádanka, tím méně lidová. Má sice něco podobného („de quinque sensibus") již Tatwine, 26 — ale jinak mi není tato hádanka známa ani v umělé ani v lidové literatuře.
Ve výkladech předchozích a následujících (v. 4a; 6 a, b, c; 7a; 12a; 20a; 21 a, b, c; 28 b, c, d ;) nalezneme bezpečný důkaz, že Klaret podává nám nejstarší formu našich hádanek lidových, první — a zároveň dosud nejlepší a největší sbírku této moudrosti lidové. „ Po-
|
