Rätselmärchen) ; nejstarší švédská sbírka „Sporsmálsbok" z r. 1691 je překlad z němčiny jako české souvěké Pohádky kratochvilné z r. 1695.

O hádankách anglosaských a staroanglic-kých informuje 1915 M. Trautmann, Die altengl. Rätsel (v Alt- und mittelengl. Texte, 8); o prastaré sbírce exeterské psal G. Hebzfeld, Die Rätsel des Exeterbuches und ihr Verfasser (v Acta Germ. II, 1). Nejdůležitější je sbírka 60 hádanek CYNEWULFových (v VIII. stol.), jež později vzrostly na 89 a více; zakládají se na latinských sbírkách Tat-winově, Eusebiově a j. Ve sbírkách pozdějších přibývá mnoho dvojsmyslných ; první tištěná sbírka lidová jsou 1511 „Demandes joyous". Tyto texty na naše ovšem přímo nepůsobily.

Bibliografii hádanek německých podal Hayn v Centralblattu für Bibliotheksw., 1891, VII; znovu a lépe H. Hayn a A. N. Gotendorf 1914 v Bibliotheca Germanorum erotica, VI, 348— 358. Informuje o nich I. V. Zinc4ERle, Das deutsche Kinderspiel im Mittelalter 1873, velice pěkně a zevrubně R. Petsch, Das deutsche Volksrätsel, 1917 (kdež uvedena starší literatura). O jisté roztřídění se pokusil ve třech sbírkách H. Fríschbier (Zeitschrift f. deutsche Philol. IX, XI, XXIII: Die Pflanzenwelt in Volksrätseln aus der Provinz Preußen, Die Thierwelt etc. a Die Menschenwelt etc). Starší rukopisné sbírky otiskovali Mone, Hoffmann v. Fallersleben, R. Kohler a j. (v. nahoře v bibliogr.). Nejstarší sbírka tištěná (1505, Strassburger Rätselbuch) vydána znovu A. F. BuTscuem 1876; souhlasí často s nejstarší tištěnou anglickou a francouzskou ; vycházela také (s titulem Retterbüchlin, Rätterbüchlein, Rätersbüchlin, Ratbüchlein) často později do XVIII. stol. z ní jsou přeloženy české Pohádky kratochvilné 1695. Novou redakci této lidové sbírky učinil K. Siiirock, Das deutsche Rätselbuch (3. vyd.), bez data, jednu pozdější, z r. 1644, otiskl Bolte 1910 v Zeitsch. d. Ver. f. Volkskunde XX, 81—83. Jiného rázu, umělého původu a učeného obsahu jsou t. zv. „duchovní hádanky," jaké sebral 1593 Mich. Sax (Sachse, Saxo): 'Christlicher Zeitvertreiber oder geistliches Rätselbuch', 1622 G. Kopp, Biblischer Lustgarten von 3300 Rätseln, 1634 J. Cress „Aenigmatologia rythmica, d. i. newes Rätzelbüchlein oder christlicher Zeitvertreiber.... von Gott und Welt, von der Zeit, von den Voe-geln, von der Erden, von den Bäumen, von den Thieren, von dem Wasser, von dem Menschen und desselbigen Zufällen . . . reimenweis"; jež se staly pak předlohou našich „Pohádek duchovních".

Jinak vlastní vědecké sbírky hádanek počínají až Boltem, po založení berlínské Zeitschrift des Vereins für Volkskunde, 1891. Tam (1893) otiskuje K. E. Haase (122) Volksrätsel aus d. Grafschaft Ruppin und Umgegend (III, 71—79), mezi nimi dvě vexační (smrtelné, kde žena odsouzencova dává soudcům hádanku, aby zachránila život muži a několik dvojsmyslných (s rámcem neslušným, ale řešením nezávadným), O. Schell (84) Volksrätsel aus dem Bergischen (III, 293—299) а К. J. Schröer, Rätselfragen, Wett- und Wunschlieder (zaniklé dnes hádankové zápasy, ve verších, uherských Němců — u nás neznámé). Mimo některé menší dobré jsou sbírky A. BRUNKovy (Volksrätsel aus Osnabrück und Umgegend, t., 1907, XVII., 298—307, 106 čísel; Pommer-sche Volksrätsel 1907; Osnabrücker Rätselbüchlein 1910 atd.), O. Haff-