NEEOva (337 hádanek badenských, sbíraných učitelstvem, s variantami a doklady ve „Volkskunde in Breisgau", již r. 1906 sestavil dr. Fr. Pfaff), A. RENicova (Volksrätsel aus Tirol, 219 č., v Zeitschr. WK., V, 1895, 147=160; jsou vybrány vtipné a dobré, také dvojsmyslné) a j.

Staré jsou také sbírky dialektické: dolnoněmecký překlad sbírky strassburské je již z r. 1594 (v Hamburku); velikou sbírku šles-vickoholštýnských vydal 1865 v Kielu J. Ei-ilees, dolnoněmeckých R. Eckaet 1894 (mnoho obscénních, nevědecké) ; malá, ale velice pěkná a zajímavá je sbírka 'Plattdeutsche Rätsel' (otiskl H. Schaae v Zeitschr. d. Ver. f. Volksk. 1904, XIV, 168—179); sem náleží konečně také sbírka vlámských (Amaat, Raadsels van het vlaamsch Volk, Gent, 1890).

Hlavní ovšem, největší a vzorná je sbírka meklenburská, již vydal 1897 ve Wismaru Rieh. Wossidlo : Meklenburgische Volksüberlieferungen, I, Rätsel (str. XXXIV + 372, 2141 čísel s variantami), uvádí hojnou literaturu, má dobré varianty i časté paralely; v úvodě vyložil, proč pojal i mnohé obscénní: jsou staré, obecně evropské, mívají jen obal necudný, ale řešení nevinné. Svou látku rozdělil na několik skupin: „Sachenrätsel (jinak 'Vollrätsel' ; v 13 odděleních; poslední, XIII., odd. má hádanky mladší, umělé, zlidovělé) -f- Rätselfragen", pak „Aufgabenrätsel", „Wortspiel", „Namenrätsel + Halslösungsrätsel" (= vexační, smrtelné) a „Rätselmärchen". Knihou Wossidlovou* německá literatura hádanková Vrcholí.

Z hádanek románských nepřímo souvisí s naší tradicí hádanky francouzské. Francouzi mají také první vědeckou sbírku hádanek vůbec: E. Rolland podal poprvé (r. 1877) ve svých 'Devinettes ou énigmes populaires de la France' úplnou sbírku této lidové tradice metodou srovnávací v historickém vývoji; otiskoval nejenom přesně znění lidové s udáním místa, nýbrž také varianty ze starších sbírek a paralely z ciziny; z těch nejcennější je v příloze otisk italské sbírky Angela Righettiho (se 77 čísly). Sám hleděl také poprvé látku vědecky zpracovati — a úvod, psaný Gastonem Parisem, podává (zvi. na str. IX nn.) první základy vědecké metody. Na látce 'voda — ryba — rybář' ukazuje jasně, že naše hádanky nejsou ani dědictvím z dob indoevropských (vždyť 'síť vůbec nenáležela к látce prajazykové), ani že nevznikly na několika místech současně (theorie polygenese): vznikly přejímáním a hlavním pramenem dnešních hádanek je tradice knižní. Ke knize Rollandové se druží 1883 /. Fleury, Littérat. orale de la Basse Normandie, 1892 L. Pineau, Le Folklore de Poitou a zvláště znamenité (1886) Devinettes de la Haute Bretagne, jež zpracoval P. Sébillot. Co vycházelo potom (na př. v Revue des traditions populaires X, 1895; XI, 1896; XVIII/XX, 1903-1905 ; XXIII, 1908 atd.), jsou nepatrné doplňky sbírky Rollandovy a vlastně jenom pokračování práce Sébillotovy.

(12 a: písmo.) Nejstarší sbírka lidové tradice francouzské vůbec jsou 'Adevineaux amoureux' z XV. století, jež se staly potom vzorem podobných sbírek lidových anglických a německých. Z nich ukázkou může býti známá hádanka o písmu (Aarne, I, 35—73), jejíž zkaženější a pozdější formu podává z Moravy Bartoš 158: