povídá; kromě Sacharova zabývá se i Sadovnikovem a podává celou theorii ruské hádanky

Ze sbírek maloruských je největší АЛ. СЕМЕНТОВСК1Й: Малоруссюя и галицюя загадки 1851; kromě toho nalezne se leccos v národopisných sbornících Nomisově (1864) a Malinkově (1902). Něco málo (19) jich otiskl z Bukoviny s něm. překladem Katxdl v Zeitschr. d. Ver. f. Volksk. 1898, VIII, 319—320. Hádanky běloruské (37 č.) sebral A. Hurinowicz v krakovském Zbióru, XVII, 198—200) r. 1893 a j.

Sbírky bulharské (kromě starších jako МАРИНОВЪ Блгарски нар. гатанки, 1879 atd.) četné, velmi dobré a s některými paralelami otiskoval známý minist. СБОРНИКЪ за нар. умотвор.; tam se také pokusil 1915 Xp. СТОИЛОВЪ (sv. XXX, 1 nn.) o klasifikaci bulh. hádanek.

U Srbů sbíral, jako celou tradici, hádanky první zakladatel nové literatury В. Стеф. КАРАЦИЪ. 1821; otiskl v příloze ke svým Народне српске npunoBHJeTKe na str. 33—48 Народне српске загонетке: 166 hádanek s rozluštěním (nové statní vydaní 1897). Po Vukovi sbíral ještě ВУКОВИЪ (загонетке, 1890) а НОВАКОВИЪ 1877 (Српске нар. загонетке) rozmnožil je až na několik tisíc (srovnal je abecedně podle řešení); ale sbírka jeho přibírá mnoho látky učené a nedbá o přesný otisk tekstů lidových. U nás podal o Novakovičově sbírce zevrubnou zprávu J. Gebauer 1876 v Listech filol. III. 147—148 s přáním, „aby vzorná práce Novakovičova i u nás se stala podnětem a příkladem".

U Poláků nová práce vědecká víže se ke jménu Kolbergovu a ke známému sborníku ZBIÓR wiadomości.., vydávanému polskou Akademií. Brückner (v Prac. filol., V 35) a Łopa-cinski (Wisła, 1897. XI, 339—341) sice pokládají za nejstarší polskou hádanku z r. 1406 zápis

„Przisedl dobři do slego — a prosil v nego lepszego — niszli krolewstva nebeszkego — a dal mu" (Jozef z Arimatye — Pilát — tělo Kristovo).

Ale z r. 1406 pochází toliko rukopis; přípisek s hádankou je však daleko pozdější, ze XVI. století; je dosvědčena také u Gustawicza (Zbiór, XVII, 229, č. 263 а 264)

(— viz o ní ostatně také LOS, Początki piśmiennictwa polskiego, 2. vyd., 1922, str. 32). Je to patrně překlad hádanky biblické německého textu z r. 1505, jejíž překlad 1695 v Pohádkách zní takto (č. 187):

Zůstává tedy stále nejstarší polskou sbírkou krakovská z r. 1552 „Gadki rozmaite, któremi rozum ludzki može być naostrzon" — jež patrně souvisí s nějakým německým Retterbííchlin, jako podobné hádanky švédské nebo pozdější české.