První novou sbírku polských hádanek sestavil (jenom 40) 1857 A. Marcinkowski, Lud ukraiński, III, 262—270. R. 1867 počína Kolberg své sbírky (1867, Kujawy, I, 203—204 jen 14 hádanek; 1875 Lud IV. Krakowskie, 241—248: 88 čísel; 1889 Pokucie, IV, 295—315i 205 čísel, z nichž 1—114 dodal Kopernicki; 1891 Chełmskie, II, 80—82, jen 22; r. 1910 z jeho látky vydal Udzieła v Mater, antropolog.-archęo-log. XI jednu hádanku, str. 265). Roku 1877 počíná otiskovati ZBIÔR sbírky vědecké; hned v I. ročníku, 113—129 otiskuje I. Kopernicki Zagadki i łamigłówki górali bieskidowych (96 hádanek; pak varr. a łamigł., celkem 156; má pěkný úvod), pak Wl. Siarkowski (t. I. 130—136 z Dymin 102 čísel; VI, 3—29 z Kielecka 336 čísel) — a tak pokračují (ročn. II, VII — XI, XVII atd.) Petrow, Kosiński, Gloger, Moszyńska, Dybowski a j. Větší sbírky má Jan Swietek, Lud nadrab-ski, 1893 (str. IX+ 728; hádanky a „škádlivky" na str. 652—663; 'zagadki' č. 1—91 srovnány abecedně podle začátku, 'łamigłówki' č. 92—128 taktéž), největší a nejlepší Bronislav Gustawicz, Zagadki i łamigłówki ludowe (1893, ZBIÓR, XVII, 201—260; podává napřed bibliografii sbírek hádankových, zprávu o své sbírce z 51 míst; pak 470 hádanek, 92 škádlivek a 9 povídkových záhad—vždy s paralelami a věrně podle zněni dialektického). Jeho práce je ze všech polských nejlepší — a jí vrcholí i sbírky západoslovanské,a slovanské vůbec.

Theorii českých hádanek (staročesky obyčejně sluly 'pohádky') vyložil poprvé J. Jungmann v Slovesnosti (2. vyd. 1845, str. 158, příklady 787—789); hledí tu ovšem hlavně к hádankám umělým (Palkovičovým, Polákovým, Chmelovým atd.). Bibliografii jednotlivých sbírek má ve své Historii literatury (z 1846) č. IV, 203 atd.

O lidových našich hádankách první zevrubnější informaci podává С Zibrt 1894 v Českém Lidu (III, 33—39, 232—243; pak doplňováno v ročn. VIII, XI, XVI atd.), jehož práci doplňuje 1896 tamtéž Jan Soukup (V, 330—334; dodatek Zíbrtův 335/40). Ukazuje, že staří Cechové se rádi bavili „pohádkami"; že oplzlé „pohádky" vytýkali lidu Milíč a Hus; že tištěné sbírky jsou již od XVI. stol., že nalezneme v nich leckteré hádanky, „jež podnes kolují v lidovém podání českém"; „některé jsou prostinké, oplývajíce jadrným humorem lidovým, jiné jsou patrně původu umělého, zdá se cizího".

Data Jungmannova Zíbrt reviduje a otiskuje poprvé jistý výbor z Pohádek kratochvilných i z Pohádek duchovních; v tomto otiskování rozmanitých sbírek lidových i umělých tištěných i rukopisných pokračuje v dalších ročnících. Soukup doplňuje něco bibliografie a otiskuje některé sbírky z рос. XIX. stol. Soukup i Zíbrt se spokojují otiskem jednotlivých sbírek (bez paralel a pramenného rozboru) a to teprve koncem XVI. stol. počínaje. Starších hádanek neuvádějí; výbor ze sbírek řídí se ohledy na slušnost a dnešní čtenáře; hádanky jsou tedy kastigovány, prosívány a také jazykově upravovány. '

Zíbrt uvádí stanovisko mravokárnych kazatelů XIV.—XV. stol.; cituje také (z Hanušova Malého výboru 40 z rkp. IX В 9) kazatelovo: „Ancillae cum famulis vel viri cum mulieribus risus vel cachinnos et pohádky proferentes et ad luxuriam provocantes;" uvádí také po-