str. 21
Je to hádanka v celé Evropě velice rozšířená, u nás ji má již Klaret č. 9 (v. 56/7):
„Bis bini fratres currunt se non rapientes :
Ipsa quaterna rota currus dabit ista soluta."
|
Tato forma (čtyři bratří — nedohoní se) je původní a správnější než apolloniovská; je také skoro výhradně doložena; z němčiny překládají 1695 Pohádky č. 31:
„Čtyři bratří dobře známí — honí se s křikem bez láni;
však kdyby se měli spříčiti — jeden druhého nemůž uhoniti.
|
„Odpověz, že jsou čtyry kola u vozu; ti vrzají a nelají, jeden, druhého neuhoní nikterakž." Erben (č. 86) cituje hned dvě var., dodávaje, že je i mor., slov., srb., slav., rusín., rus. a blh.:
„Čtyři pacholíci se honí — a žádný žádného nedohoní"
„Běží, běž! čtyry panny, — žádná žádné nedohání";
|
slezskou variantu uvádí Prasek, č. 73; valašskou Václavek, CL, VI, 88; z polských uvádí (s rozsáhlou literaturou) Gustawicz pět variant (Zbiór, XVII, str. 219, č. 147—151), téhož smyslu :
(147) „Ctyrej bracia się gonią — nigdy się niedogonią" — (s ni se shoduje lotyšská (Ulanowska, Zbiór XVI, č. 7) — je tedy viděti, že se u nás a u Poláků rozšířila varianta klaretovská (4 bratří — se nedohoní) — a varianta apolloniovská (mlčení — křičení) zanikla.
Další hádanka — o lodi — vyložena již shora; román má v českém překlade ještě 3 další — dvě z nich o lázni a houbě, nemají vůbec variant lidových, poslední, o zrcadle, je sice v lidových textech a již 1695 v Pohádkách kratochvilných (č. 66, 67), má však již nový, jiný obsah.
(21. První sbírka.)
V XV. století máme také již první sbírku hádanek lidových, nejstarší slovanskou vůbec. Na zadní straně přední obálky právě nejstaršího rukopisu Klaretova opsal si jeho majitel (asi v 1. pol. XV. století) pět lidových hádanek, jež jsem otiskl v Českém Lidu, 1903 XII, 492. Redakce předposlední závadnou vypustila, byla to tato:
„Co na mě hledíš? Však vieš, žeť mám.
Pros Boha, ať bych neměla, ať bych i tobě udati mohla"
|
Rozluštění této rozprávkové hádanky (starý muž — mladá žena — frejíř) řadí ji sice к oblíbeným tehdy „oplzlým" — ale v dnešní lidové tradici nemá příbuzenstva. Jedinou paralelu maďarskou novou jsem nalezl v Magyar Népkoltési gyiijtemény, VI, Budap., 1905, č. 26: „Adtam, mikor nem vót; kérd az istent, hegy ne lögyöm, majd még adok" ze Somogymegye.
Druhá hádanka „vešken svět hrachem posypán" (hvězdy) nevy-skýtá se rovněž v dnešní tradici v této formě; ale je doložena plnější a zdá se starší forma u Erbena (č. 8) :
„šlehal sedlák do valachů — roztrh sobě pytel hrachu,
ztratil kozí syreček"
|
|
