skládání o Samsonovi český autor (není to tedy hádanka stě., jak míní Český Lid V, 335).

Podle pověsti dávali si král Šalamoun s tyrským Hiramem hádanky a je známo z Písma (3. kn. Král. X. — 2. Páral. IX), jak královna ze Sáby přišla к Šalamounovi, „aby jej zkusila v hádankách", A kronikář židovský poznamenává s pýchou, т.е. „mluvila s ním o všecko, což měla v srdci svém", že jí „odpověděl Šalamoun na všecka slova její" a ona vyznala: „převýšil—moudrostí a dobrotou pověst", kterou o něm slyšela. Pozdější pověsti vědí, že mu dala hádanku: „Zena řekla synovi: Tvůj otec je můj otec, tvůj děd je můj muž, tys můj syn, jsem tvá sestra" — a Šalamoun, znaje Genes. XIX, 30—38, uhodl, že je to žena Lotova. V pozdějších rukopisích je těch hádanek královny sábské víc a bývají veršovány.

Ale i později, v exilu, dávali si Židé hádanky; v talmudu n. př. (viz Aaexe I, 9 z Wünsche) tuto: „Pec rybu s bratrem jejím < = sůl); vlož do otce < = voda), jez v synu < = šťáva z ryby) a pí otce < — voda) !" Než více, než tyto talmudské, vábil středověk příklad Hospodinův. Čtemeť (v Ezech. XVII, 3): „Takto praví panovník Hospodin: 'Orlice veliká, velikých křídel a dlouhých brků, plná peří, strakatá, přiletěvši na Libán, vzala vrch cedru'" — ve v. 12 máme rozluštění: „Přitáhis král Babylonský do Jeruzalema a vzal krále jeho."

Není tedy divu, že si středověká literatura v hádankách libuje; rozmanité ty látky východních pohádek, putující z Assyrie a Indie perským a arabským prostředím do Řecka a Italie, ve svých různých formách proplétají se hádankami. Princezny a králové, kouzelníci a ďáblové je ukládají, rekové je luští. Jsou tak známy povídky o císaři a opatovi, původu arabského z IX. stol., v níž (pseudo)opat luští tři hádanky (v. Tille, Sborník Polívkův, 29); podobná o králi a sedlákovi, doložená již v Gestech Rom. (v. Tille t. 30) ; rovněž známy jsou hádanky, jež luští chytrá dcera v povídce indického původu (v. Tille t. 58, 207) atd.

Nejvýše umělecky dostoupila během těch století látka o ukrutné princezně, dávající nápadníkům hádanky. Přešla z Gest do sbírek středověkých kazatelů, zpracována dramaticky Španělem Lopem de Vega, Francouzem Molierem, Vlachem Gozzim — a vyvrcholila Schillerovou Turandot. Vrchol děje u Schillera tvoří tři hádanky Turandotiny, jež Kalaf uhodne — a vexační hádanka Kalafova, jejíž rozluštění se lstí podaří Turandotě. Umělecká forma 3 hádanek, Schillerem složených (rok, oko, pluh), je zvyšována ještě tím, že Schiller pro každé představení skládal nové, takže jich nyní máme celkem 13, vzor a vrchol umělých hádanek vůbec.

Ano, hádankami v středověku zkoušena i duševní zralost. „Legenda aurea" vypráví ('De s. Andrea'), jak osadníci zkoušeli Peregrina : „Proponatur sibi aliqua questio satis gravis"; uhodne-li, bude biskupem. Ale tomuto volnému pojímání světa učinila reformace konec, tím spíše, když vzkvétající humanismus koncem XV. stol. přinesl hádanky dvojsmyslně-jednosmyslné; jako Hus a ostatní kazatelé XIV. a XV. stol. vyhlásili reformátoři XVI. věku lidovým hádankám křížové tažení a na místo nich vstoupily křížové otázky z katechismu a biblické dějepravy, t. zv. „Pohádky duchovní", překládané opět z němčiny.