Národopisný Sborník (II, 128) pověděl správně o takových a podobných sbírkách: „Pravé-hádanky to nejsou, než vlastně vtipné žertovné otázky a odpovědi, sahající, zvláště biblické, do dob velmi dávných."

Překlady těchto „Pohádek duchovních" uvádí Jungmann IV, 747, 1438, V, 772 od r. 1616 a násl. Zíbrt o nich pojednal v Českém Lidu III, 236—242 (nalezl také nový přetisk z r. 1738 a j.) — z nich některé vnikly také do lidu („Která žena se nenarodila a umřela" — Eva; „Která žena se narodila a neumřela" — Lotova atd.). Zíbrt otiskl z nich (v CL t.) výbor podle vydání z r. 1616 a srovnáním jednotlivých otisků nalezl, že všecky beze změny přetiskovány z tohoto nejstaršího vydání (až do 1810).

Téhož rázu, ale ještě více ohlupující didaktiky zelotické obsahující, jest „Sprostnost katolická t. j. pohádky křesťanských rodičův s dětmi" z r. 1637, z níž výbor otiskl rovněž pilný Zíbrt (CL III. 232 nn.). V Českém Lidu (V 336) podává také zprávu o hře na pohádky, jakou doporučuje 1615 Havlík z Varvažova (všechno umělé, nelidové) ■—■ a otiskuje (tamtéž V 336/7) z rukopisu XVII. stol. (v Museu, sign. V H 25) asi 40 rozmanitých hádanek, skoro vesměs učených a nelidových. Jiný rkp. musejní (I H 32, v. Zíbrt t. 337/8) je jenom přepis známých nám právě 'Pohádek duchovních'.

Všechny tyto texty pro vlastní naše hádanky lidové nemají významu; nanejvýš jako pramínky, z nichž do lidu vnikala moudrost učená. Vlastní tradici počíná v XVII. stol. teprve tisk, překlad z němčiny „Pohádek kratochvilných".

Jsou sice zprávy (u Jungmanna, Zíbrta, a j.), že existoval starý tisk hádanek již před r. 1567. Uvádí prý jej vyhláška biskupa olomouckého. Ale tato vyhláška, otištěná v Central-blattu für Bibliotheksw. 1896, XIII, 160—170, K. Lechnerem, takového tisku vůbec neuvádí: možná, že Jungmann přejal již omyl cizí — a ten putoval dále.

Jungmann uvádí pak tisky další; z přístupných dnes je nejstarší tisk pražský („Pohádky velmi kratochvilné o rozličných věcech, pro ukrácení chvíle a obveselení lidské z mnohých kněh sebrané a nyní opět v nově vytištěné") z r. 1695 (u Evy Polexyny Michálkové). Popsal jej Zíbrt (CL III) a srovnal s tiskem olomouckým. Již z titulu je patrno, že je to sbírka knižní — nikoli z úst lidu čerpaná —, podle všeho (ježto jiných podobných knih v češtině nebylo) přeložená a několikátý již snad přetisk.

Prohlížíme-li tento tisk, poznáme záhy, že je to velmi nesprávný a zcela začátečnický překlad z němčiny. Často píše 'jeden = ein' (člen); píše (č. 113) 'klade vejce' (m. snáší), (č. 124) 'z cechu neupomínal, (= z útraty); č. 137 překládá „Frau Mundloss" = 'paní bezustá' (v hádance o ptáku bezperáku) atd. Je ostatně ukázáno, při hádance 'dvoj-noh-trojnoh' .., jak hrubě a nesrozumitelně překládá. Pramenem byl nějaký německý vzor lidový (Ratbüchlein, Rätterbüchlein atd., spolu s nějakými 'duchovními pohádkami'); srovnání s jediným exemplářem zdejší klement. knihovny (sign. IX К 663 „Neuvermehrtes Rath-Büchleln. Mit allerhand Welt- und Geistlichen Fragen, samt deren Beantwortungen") provedla sl. Konopáskova. Je celková shoda obou těch knížek lido-