vých; i v kapitolách, jejich obsahu a pořadí, jakož i v jednotlivých hádankách a jejich znění. Arci, shoda není naprostá; možná, že autor užil jiného tisku — ale jistě ledacos měnil textem i pořádkem podle svého domnění. Ale text německý má ovšem zrovna tak kapitoly „von Gott, von den Heiligen, von dem Gebet, von dem Wasser, von den Vögeln, von den Hunden, von den Handwerkern, von dem Himmel, von den Tagen" atd. jako český text „o řemeslnících, о Bohu, о svatých, о modlitbách, о vodě, о ptácích, о rybách, о psech, о nebi,

0 dnech" atd. — Kap, 'o řemeslnících' přehodil, jak patrno; něm. text má mezi ptáky také r.yby, "český text pro ně udělal (po 'ptácích') zvláštní kapitolu atd. Kap. „o člověku" == něm. „von den Menschen"; česká

1 německá počíná (č. 158): Hádej: Co jest v člověku nejlepšího? Odpověz : Kůže, ta drží mnohého zlosyna v hromadě a pospolku, že se nemůž rozpadnouti' = „Rath: Was ist das Best an einem Mensch ? Ant. Die Haut; hält den Schalck beyeinander" atd.

Zevrubnější srovnání jazyka ukazuje, že překlad není příliš starý; jeho hrubé chyby ukazují, že nebyl ještě dlouho v oběhu; jeho tvrdé germanismy, že byl překládán někým, kdo neměl již pevného citu jazykového. Zdá se tedy, že asi první tisk byl skutečně z r. 1626 anebo nedlouho předtím, nikoli mnohem starší.

Tento text je patrně základem nynější tradice; byl často vydáván a měněn i opravován, doplňován i krácen. Vydání olomoucké („vytištěné v Holomaucy roku tohoto" — asi v XVIII, stol.) vyšlo s titulem „Velmi kratochvilné Pohádky o rozličných věcech pro ukrácení chvíle a obveselení lidské z mnohých smyslů sebrané a tuto znovu vydané"; jeví se na něm jednak vliv století katolické reformace, jednak lepšího znalce češtiny. Vynecháno 18 hádanek (hlavně nějak nábožensky závadných), 8 přidáno; mezi nimi přibyla jedna početní (100 husí — ne 100, nýbrž x), jež dnes je ve všech sbírkách lidových. Na něm můžeme dobře stopovati změny, jaké se dály s těmito prostonárodními sbírkami hádanek až do r. 1783 (z té doby uvádí Jungmann IV, 203 poslední otisk).

O menších sbírkách XVIII.—XIX. stol. informují Soukup a Zíbrt v CL III. a V. Tyto drobné sbírky zůstaly však osamoceny. Rukopis z r. 1835 otiskl Tykaö (v Českém Lidu VIII, 141/2, ale jsou to nemnohé úkoly umělé); cennější je zápis známého Jeníka z Bratříc z r. 1838 (t. Zíbrt, ČL V, 339/340, avšak neúplně: „většinu... pro neslušný obsah dlužno tyto vypustiti"); jiné sbírky z časopisů uvádí Jungmann, Hist. liter.2, VI.

(25. Sbírky nové.) První sbírku novou učinil 1850 Jan Václav Rozum: „Hádanky ku prospěchu mládeže dospělejší", celkem 375 čísel (v Praze, 12°, str. 46; k tomu připojeno 7 stran „Louskáček к hádankám Rozumovým" — rozluštění). Je to neurovnané sebrání hádanek domácích i cizích, lidových a umělých. Poslední její vydání vyšlo (asi r. 1890) anonymně (od K. Vorovky) : „Tisíc a jedna hádanka" ; o jejím obsahu poučí druhý titul: „Sbírka hádanek prostonárodních i umělých, založených na sbírce Jana Václ. Rozuma a rozšířená hádankami ze sbírek K. J. Erbena, Fr. Bartoše a j. ze 35 ročníků „Štěpnice" atd. Také ovšem jest tam vejmi veliký počet hádanek umělých ; nejvíce od Krásnohorské, pak F. L. Celakovského, Vinařického, Ehrenbergera, Douchy, Klimšové