■atd. V úvodě mimo hádankové povídky je také zpráva o dosavadních sbírkách, na konec připojen kromě rozřešení abecední klíček hádankám.

Vlastní sbírky lidových hádanek nalezneme teprve u Celakovského a Erbena. F. L. Celakovský pojal do svého Mudrosloví r. 1852 nejenom přísloví a pořekadla z hádanek vzniklá ('neví, kam pěnice nosem sedá', v. shora), nýbrž také jednotlivé žertovné hádanky a veselé hádankovité povídky. Ale vlastní sbírku učinil teprve 1863 K. J. Erben přijav do 3. vydání svých „Prostonárodních českých písní a říkadel" na str. 14— 27 též „Dětské hádanky" ; má jich celkem 161 ; z nich 121 „podobenství" (= hádanky vlastní), к nimž zpravidla připojuje paralely slovanské a litevské, 35 „Žert a dvojsmysl" (= škádlivky, žertovné otázky) a konečně 5 „z počtářství" (hádankovitých povídek a anekdot). Vlastní hádanky srovnal věcně — ke každé přidal rozřešení. Je to první a také nejcennější naše sbírka ; některé však jsou původu knižního a u některých je dobře patrna redakce autorova. Mnohé převzal prostě ze sbírky Rozumový ; na př. 'čamrda' č. 105 = Rozum č. 221; jiné uvedeny shora.

Vedle Erbena a Celakovského všímali si arci i jiní lidových hádanek. V Babičce Němcové kromě zmíněné již hádanky o pěnkavě dává pan otec dětem také žertovné hádanky jiné ('ví-li, kde je z vola hospoda', 'zač je krejcarová houska, když bude korec pšenice 10 rýnských platit'), ale větších sbírek není.

К hádankám Erbenovým (12) nakreslil Aleš („Všehochuť," str. 41— -50) pěkné obrázky, El. Keasnohoeská sestavila r. 1905 (pod pseudonymem Soliman Retkvicka) „300 hádanek a rozluštění," umělých a politických.

Národopisné hnutí let devadesátých přineslo i v největších sbornících jenom málo nového; velmi pěkný „Národopisný Sboeník okresu Hořického" r. 1895 přináší jen 3 hádanky (nepravé); К. V. Adamek („Lid na Hlinecku") r. 1900 jich zaznamenal jen sedm — a jiné výtěžky jsou ještě chudší. Nic neobsahuje Mor. Slovensko 1924 v Národopisu lidu českoslov., I, str. 795—796; nic neobsahuje rukopisný archiv Ná-rodop. Musea — jediná sbírka, II, 21, č. 132 jest umělá.

Jedinou větší sbírku sestavil 1906 Józa Zelecsky (== JUC J. Boháč) v Almanachu českých hádankářů II, str. 34—36) ('Lidové hádanky na Zelečsku'). Je to po Erbenových první přesná sbírka z úst lidu: sebral hádanky 'svatební' (většinou biblické) s některými škádlivkami, pak 'mikulášské' druh zmíněných shora „duchovních" — a konečně 'o b e c n é'. Praví o nich (str. 35): „většinou nemravné, jakými bavívají hoši děvčata v noci u jejich okénka" — a uvádí ovšem jenom slušné, valnou většinou „škádlivky". Mezi jinými uvádí také škádlivku: „Kde má ženská poslední brousek," jíž sice Erben nezapsal, ale kterou nalezneme ve dvojím znění, hádankovém a příslovném, v Mudrosloví Celakovského (2. vyd., 652 : „Cert neví, kde má ženská brousek," „Kde má ženská poslední brousek" — s rozluštěním).

Poslední sbírku sestavil 1922 Jos. Kubioka „Vtipná kaše. Hádanky Alšova Kašpárka. Tisíc lidových hádanek pro bystré české hlavičky..." Je to výběr jiný, nežli Vorovkových 1001 z r. 1890; umělé hádanky veršované jsou odsud vyloučeny vůbec. Ale přece to není sbírka „lidových" hádanek ve smyslu našem: jsou mezi nimi mnohé umělé, vtipné,