ale tak vybrané, aby se к ostatním lidovým hodily. Nově nasbíraných lidových v nich není.

Moravské hádanky sbíral nejlépe F. Bae-toš. Mimo menší souhrny dřívější i pozdější (Moravská svatba str. 54, Lid a národ str. 96—97 atd.) vzniká tu hlavní sbírka 1888 „Naše děti" (str. 134—165). Je tu po čtvrtstoletí pokračováno v práci Erbenově. Sebral asi 200 hádanek: předně prostých, srovnaných abecedně podle řešení (Blecha — žito), následují hádanky složité, žertovné a početní úlohy. Je tu sebrána látka velmi spolehlivá — arci prosívaná a neúplná.

M. Václavek (v Českém Lidu, VI, 88—89) připojil к Bartošovu sebrání slováckých „Sbírku hádanek valašských," malou sice, ale velmi dobře sebranou a abecedně (podle rozluštění) srovnanou.

R. 1897 sebral E. Рек v Časopise vlast. Spolku muz. v Olomouci, XIV, 85—88 také „hádky a říkadla" lidu vyzovského (celkem 86). Sbírky ostatní jsou ještě menší.

Hádanky slezské sebral (téhož roku 1888 jako Bartoš moravské) neúnavný Vine. Prasek (Vlastivěda slezská, I, str. 116—125, celkem 140 čísel slezských a 8 českopolských) velmi pečlivě, vskutku z úst lidu. Úvodem ke své sbírce otiskl 8 hádanek, jak je zapsal kolem r. 1670 mnich Kr. Hiršmencl.

Sbírku Praskovu doplnil 1903 Jan Vyhlídal „Naše Slezsko" (str. 252, jenom 10 hádanek nových) ; novějších prací není.

Bibliografii starších slovenských sbírek podal 1897 Ľ. V. Riznee (Prehľad folkloristickej literatúry slovenskej od prvopočiatku do konca r. 1896" v Slovenských Pohľadoch, XVII, 604/9, 660/9, 726 až 735); uvádí hlavně práce Braxatorisovy, Dobšinského a Sasinkovy.

Nejstarší slovenský rukopis z doby kolem r. 1700 otiskl Zíbet (Český Lid, VIII, 302—308); je tu otištěno jich však jen 174, neslušné vynechány; ale mezi otištěnými mnoho braku ze známých „Pohádek duchovních". Mnohem lepší a větší je jiná rukopisná sbírka XVIII, stol., již rovněž Zibet otiskl (tamtéž VIII, 133—140; sbírka má 23 oddělení podle obsahu); nepatrné počtem (19) jsou slovenské hádanky z r. 1720 (CL XVII,. 429—430 ; jsou to nové umělůstky, smyšlené) — a hádanky (14) z r. 1758 v kalendáři slovenském (ČL V. 338—339). A ještě méně bývá hádanek v jednotlivých sbírečkách 'Sborníku' Matice Slovenské (1870, I), v Slovenských Pohľadoch, v publikacích musejní slovenské společnosti atd. Samostatně vydal sbírku pouze 1894 Boeovohájsky, Slovenské hádky (v Turč. sv. Martině). Je to pseudonym A. P. Zátu-reckého, jenž sebral celkem 610, většinou umělých hádanek. V úvodě vypočítává své prameny, tištěné i rukopisné. Ale hlavní není uveden; je to česká sbírka Vorovkova, z níž patrně některé jeho pomůcky čerpaly velmi vydatně. Sbírku Loosovu (Slovenská čítanka pro gymnasia, 1869, str. 7, 26 čísel) pojal úplně.

Přehlédneme-li stručný hořejší nárys, vidíme patrně, že také naše hádanky jsou z valné části původu knižního a že jejich hlavní dva prameny jsou nyní bezpečně zjištěny.

Se středověkou literaturou latinskou váže naše hádanky zcela bezpečně sbírka Klaretova z doby kolem r. 1360. Tato sbírka je umělá; o tom svědčí její hádanky obscénní, jež se zcela hodí do volného teh-