str. 31
varianta hádanky o krávě (Aarne, II, 131—135). Její forma dnešní, v podstatě stejná u Bartoše 146 a u Erbena č. 32 (jenž cituje také variantu srbskou), zní takto:
„Čtyři stelou — a dva svítí, — jeden si lehne".
|
Aarne zná pouze (kromě variant estonských) po jedné variantě běloruské, švédské a německé; vykládá, že žádná z nich není stará — „u. a. habe ich keine von ihnen in der älteren Literatur gefunden" (II, 125; srovn. 134—135)
Ale že tento úsudek je mylný, ukazuje Klaret (č. 33, v. 95/6:
„Illucent bini, lectum sternendo quaterni:
Quatuor in pedibus c an i s est, duplex'fit ocellus".
|
— a srbská varianta u Karadžiče (1821, č. 19.) A že tato jižní varianta není osamocena, dosvědčuje u nás na př. varianta valašská (u Václavka, Český lid VI, 89), v území polském varianta lotyšská (Ulanowska, Zbiór XVI, č. 13) atd.
(28 d: jablko — mrkev). Zrovna tak stará je i forma hádanky 'je—není'; je to starý středověký druh kontrastu měněný v novou slovanskou antithesu. Typus takové hádanky je n. př. hádanka o mrkvi ve dvou var. Erbenových (č. 54 a 55):
„Zelená jsem, tráva nejsem — pleš mám, kněz nejsem;
žlutá jsem, vosk nejsem; — ocas mám, pes nejsem",
|
k níž uvádí varianty moravské (zapsal Bartoš str. 144) a slovenské; pak
„Zelená jsem, tráva nejsem; — žlutá jsem, vosk nejsem;
tvrdá jsem, kost nejsem; — sladká jsem, med nejsem,"
|
k níž uvádí varianty rusínske a srbské.
Je to typ hádanky, jejíž jednotlivé (ale jiné) varianty uvádí Aarne (1917 v Journal, výtah v Rätselstudien I, úv.) při severní hádance o strace (bílá — sníh není, černá — uhel není, zelená — tráva není atd.). Téhož typu je lotyšská hádanka (Zbiór, XVI, č. 59 (černý — ďábel není, ryje — svině není, letí — pták není atd.) — zase jiného obsahu; opět jiného obsahu jsou hádanky německé, téhož typu. Všem však pravzor (a nejbližší hádankám dnešním českým) nalezneme již 1360 v první hádance Klaretově v (42—44):
,,Ut gramen viride, non est gramen tarnen inde;
Ceu saguis rubeum, non est saguis tarnen ipsum;
Est teres et tritum velud ovum. Solvito: pomum."
|
(28 e: slunce — měsíc — vítr). Závěrkem může zde stati nej-umělejší forma našich lidových hádanek, povídka sloučená s rozprávkou. U Erbena (č. 19) zní takto:
Jedno praví: „Kýž je den!" :— druhé praví: „Kýž je noc!"
třetí praví: „Ať je den nebo noc, — já mám vždycky tíže moc"
|
s rozluštěním 'svíčka, dveře, hodiny' a s paralelami rusínskou (z Bukoviny; něm překlad v Zeitsch. Ver. Volksk. 1898, VIII, str. 320; roz-
|
