luštění: 'postel, dvéře, okno') a srbskou (z Karadžiče, č. 48; rozluštění: 'postel, vrata, skulina nad vraty'). Ale ovšem vedle těchto variant jsou ještě varianty polské (Kolberg, Chełmskie, 1891, II, 80/82 s rozluštěním 'lože, dveře, okna'), německé atd. — a zvlášť pěkná samostatná lotyšská (Ulanowska, Zbiór, XVI, č. 121:)

Ze však tato hádanka je stará, mnohem starší, nežli nynější její různo-tvárné varianty, ukazuje původní a nejstarší její forma u nás, překlad z němčiny r. 1695 v Pohádkách kratochvilných, č. 58, zachovaná však jen kuse:

@BASv

„Viděl jsem tři silné věci, které byly velmi veliké; jich práce byla bez odpočinutí.

Jedna řekla: „Chtěla bych, aby noc byla".

Druhá jest řekla... (text scházející doplň podle Erbena shora)

.........nechť jest den nebo noc — já vždy trpím velikou moc,

vždy pokoje žádám — a žádného odpočinutí nemám." —

@

(Rozluštění: 'slunce, měsíc a vítr'; text scházející chybí též v pozdějším olomouckém přetisku, což samo je důkazem, že pochází nějakým prostředím z textu r. 1695) — —

Atd. Bylo by ovšem možno pokračovati dále. Ale ačkoliv je zde probrána jenom asi desítina dnešních našich hádanek uveřejněných, je to přece, myslím, ukázka dosti rozsáhlá, aby mohl čtenář verifikovati hlavní these celého výkladu. Jednotlivé sbírky jsou citovány srozumitelnými zkratkami; kde by však byl čtenář v pochybnostech, nalezne při výkladu o jednotlivých národech sbírky ony přesně uvedeny zároveň s oceněním. Z těch výkladů je též patrno, proč některých sbírek nebylo buď vůbec užito anebo jen mimochodem.

Kulda vypravuje v pohádkách z okolí Rožnovského pod č. 32 zvláštní variant Aladdínovy lampy, v němž místo lampě slouží duchové kouzelnému zámku a objevují se, jakmile majetník zámku otočí klíčem. Nejzarytější odpůrce domněnky, že lidové pohádky jsou vypravovány podle lidových knížek, nebude pochybovat, že povídky o lampě Alad-dína pocházejí z textu, jenž je obsažen v dodatcích к Tisíc a jedné noci. Ovšem, ty povídky v podání mají své zvláštní odchylky a jde o to, jak tyto odchylky povstaly. V češtině máme povídku Mikšíčkovu (1845 č. 3), která je prostým výtahem toho východního textu. Kuldova povídka v IV. svazku (č. 14), je porušena vlivem „pohádky o princeznách, unesených do podzemí. V povídce zapsané v Č. Lidu (XI. s. 291) jsou služební duchové nahrazeni pídimužíky a i jinak je dost úchylek v podrobnostech. Jiná skupina textů liší se od té první tím, že mužovi,