Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 35



doví se, že Lameth odjel na několik dní na hon. Dá si od ohnivých duchů pořídit perské šaty a průvod sluhů, jede к zámku jako perský vyslanec, který má pro svého pána nakreslit plán toho paláce. Když při vyměřování přijde do ložnice, kde je ten zámek, vyvolají jeho duchové na dvoře poplach, že je požár, on zatím zámek ukradne. V noci dá od duchů zámku, kteří ho nazývají nehodným majetnikem zámku, přenést palác s Bellastrou do krásné krajiny v Americe, ponechá u Bellastry jen její komornou.

Sultán, když ráno palác je pryč, zuří, dá ihned Lametha vyhledat, zatknout a přivést, v tu chvíli se vrátí také syn vezíra a admirála, které duchové přinesli zpět, jejich otcové obviňují Lametha z čarodějství, tak že sultán třetí den ho káže na dvoře oběsit. Ale lid se bouří a Lametha chrání, tak že sultán káže Lametha propustit. Tu napadne teprv Lame-thovi zavolat ducha prstenu. Ten mu řekne, co se „stalo, přenese ho do Ameriky a změní ho na jeho přání v žebráka. Žebrá před palácem,. Bellastra mu dá almužnu, on jí slibuje pomoc, ona ho dá večer komornou zavést к sobě. Duch zatím mu prozradí, že žid nosí zámek na krku a tím je nezranitelný, že však rád pije kalabrijské víno. Duch dá Lamethovi hodně toho vína a zároveň nápoj, který způsobí, že princezna, až bude to víno pít, se neopije. Muž dojde pak к ženě, všechno jí vyloží, žena svede žida k pití, když usne, dá mužovi šátkem z okna znamení, muž vezme židovi zámek, otočí klíčem, duchové zemní se radují a nazývají ho důstojným majetnikem zámku; on jim káže žida roztrhat, větrní duchové kusy roznesou, komnatu upraví, Lametha změní do původní podoby. Zámek přenesou domů.

Kuldův vypravěč vypravoval patrně podle tisku, který odpovídá německému „Volksbuchu". Tisk takový sice dosud neznáme, ale je mnohem víc lidových tisků, které dnes jsou bohužel neznámy, ač je ještě Jungmann neb Doucha měli v rukou. Naše veřejná knihovna, ani knihovna olomúcká — tím méně opavská — o takové tisky mnoho nedbaly, i když již měly právo je vymáhat jako povinné výtisky. A to co v našich veřejných knihovnách zůstalo, je velmi těžko hledat v katalozích, protože díla ta jsou většinou anonymní, pod podivnými názvy, neb od upravovatelů jinak neznámých.

Ze Kuldův text je založen na takovém českém znění uvedené lidové knížky, vysvitne, myslím, dosti jasně z jeho obsahu. Ovšem jedno nutno mít na paměti: že Kulda své texty upravoval víc, než jsme dosud byli zvyklí předpokládat. Vypravoval je často i svými slovy, vkládal mravná naučení, uhlazoval drsnosti a pomáhal, kde byly nejasnosti. Dá se to poznat i prostým srovnáním s textem, jejž dodatečně připojíme z Kubínovy sbírky a jenž zachovává věrně vypravěčův způsob a sloh.

Kulda počíná tím, že starý a bohatý žid koupí prsten, náhodou, jak jím točí na prstě, vyvolá dva bílé duchy, kteří se ho ptají, co poroučí. Žid řekne, že je jen zkoušel, po několika dnech je zavolá znovu, rozkáže, „aby mu do rána zaopatřili jednu věc", a když ji ráno najde, věří v moc prstenu. Ten mnohomluvný úvod není sám o sobě nijakou zvláštní odchylkou. Pak následuje dle tisku, jak žid čte v staré knize o pokladu, jejž lze těžko dostat, volá duchy prstenu, kteří se vymlouvají, že jsou jen duchové větroví a ten poklad v tom kopci v té kra-


Předchozí   Následující