je také vzdělaný a moudrý, protože žid ho dal vyučit (tím je nahrazena „lázeň moudrosti" v tisku). Král mu slíbí dceru, když za měsíc zvítězí v závodech. On přemůže pak nepoznán všechny nápadníky, ale ujede do kopce zpět. Otec mu doma vypravuje o neznámém rytíři vítězovi. To se opakuje druhý den. Michal má jiné šaty a jiného koně, chce odjet, ale král ho zadrží a slíbí mu dceru. Tato vložka o neznámém vítězi na závodech bývá někdy i v textech o Aladdínově lampě, z podání zapsaných. Odpovídá běžné látce, v které také rek dostává koně a zbroj ze zakletého kopce, kde bývá i stařec. Možno, že nějaký tištěný variant má tuto úchylku, možno však také, že vznikla v podání. Dál opět navazuje vypravování na tisk, král se ptá zetě, kde chce přebývat, on chce kousek země, kde by si mohl vystavět palác, postaví si jej za noc proti paláci královu, pak je svatba, král se diví. Na jaře jede král se zetěm — na rozdíl od tisku, kde jede jen zeť — na hon do hor. Žid se vrátí domů v bídě, o Michalově štěstí se doví od lidí, jeho vodní a ohniví duchové jsou vynecháni. Další děj je převzat z Aladdínovy lampy: žid v zámku prodává, nabízí princezně výměnou prsténky a zámky nové za staré, princezna vymění prsten i zámek. Ztráta prstenu je odchylka od tisku. Zid zámkem zavolá duchy, dá přenést palác s princeznou na osamělý ostrov. Když se král se zetěm vrátí, rozhněvá se a zetě jako čaroděje vyžene — odsouzení a vzpoura lidu vynechány. Dál, vypravěč právě proto, že omylem .nechal zniizet i prsten, váhá, hledaje výpomoc: muž jde, pořád jde, až к moři, tam se ptá plavců, jeden mu řekne o paláci na ostrově. Michal má s sebou od tchána vojáky a peníze, jede na lodi, až vidí palác, přistane v noci, loď pošle „zpátky", schová se s jedním vojákem v křoví, ráno pořád dává znamení ženě v paláci, až ho žena spatří, kývá na něho, aby se schoval. Celé vypravování je neobyčejně nemotorné — vypravěč tu asi udělal nějakou málo srozumitelnou zkratku a Kulda se snažil nějakým způsobem vyrobit spojení. Zena se druhý den ráno s mužem sejde, řekne mu, že žid nosí zámek a prsten na zlaté tkanici na krku a velmi oboje opatruje. Ženě napadne, že žid rád pije „drahé" víno. Přikáže mužovi, aby s vojákem zůstal v skrýši a dá jim potravu. Pak jde к židovi, jenž ještě spí, přichystá mu snídaní, je veselá, žádá, aby к obědu poslal duchy pro víno, při obědě ho baví, až se žid opije a usne. Pak dá z okna znamení mužovi, aby přišel. Muž si vyžádá starý palaš, přetne zlatou tkanici, vezme prsten a zámek, zavolá duchy zámku, přikáže žida zanést do pustých hor, a zámek s ním, princeznou i vojákem donést domů. Je zřejmo, že ta loď, vojáci, i ten voják „čarapár", který s nimi sedí u stolu, zatím co je duchové přenášejí, jsou zbytečné přídavky, vzešlé z té změněné situace, když rek ztratil mimo zámek i prsten. Závěr je nový: Michal se ptá všech duchů, jak by jim mohl pomoci, oni mu řeknou, aby zámek a prsten rozbil na prach a rozhodil prach do vzduchu. Michal to udělá, a dušičky mu přijdou poděkovat, že jim pomohl do věčné blaženosti. Je velice pravděpodobno, že tento zbožný závěr pochází přímo od Kuldy. Konec šablona: při. hodech se střílelo, jeden delostrelec omylem chytil vypravěče a vystřelil ho až sem.

Kubín nalezl ve východním Podkrkonoší (č. 1.) tuto povídku ve zkomolené podobě, svědčící však také pro tištěnou předlohu. Vypravoval