mu ji šestasedmdesátiletý dělník, prý negramotný, Václav Jirsa v Kyjích. Stařec ten měl již jistě slabou paměť, sběratel sám praví o něm, že, „ač bohatství jeho látek je asi značné", je „nesnadno ho získat". Na jeho- pohádce je zřetelně znát, že sbírá jen drobty z paměti a ke konci je unaven.

V pbčátku tápe: žid Matys (připomíná jméno tisku, Mattetai) zví, že v „Evropě" je mládež, že si bude moci vybrat nejšikovnějšího chlapíka a že „tam v tom zámku je kaple a tam visí na diamantové šňůře rezivý zámek a ten má moc větrových duchů". Bez tisku je ten útržkovitý počátek nesrozumitelný, ale zmínky o Evropě, o zámku na diamantové šňůře zavěšeném, i o „větrových duších" (třeba je vypravěč omylem místo prstenu přičítá zámku), ukazují к tisku. Dál stručně: žid chodí po vsích, najde hochy hrající špačka, nejšikovnějšího se ptá, chce-li jít sebou, slibuje mu jezdit na koni. Vašík svolí, budou-li chtít rodiče. Pak vypravěč zapomněl na příběh s otcem a další. Praví zas útržkovitě, že jeli do toho „zámku", následuje zmateně žádost žida, aby hoch poslouchal, hocha donesou větroví duchové, vítr ho zanese do té zahrady a žid dá mu prsten, aby ho duchové přinesli zpět. Dál si vypravěč neví rady. Duchové nesou Vašíka zpět, ale zůstanou nad lesem stát. Vašík má od žida prut, kterým otevře a zavře skálu, a když pozná, že má tu moc, dá se duchy zámku zanést domů. Ten bludný motiv o kouzelném prutu se později vůbec neobjevuje a ani na tomto místě nemá jiného významu, než že zakrývá vypravěčovy rozpaky. Doma Vašík otce drvoštěpa posílá ke králi, aby požádal pro něho o dceru, otec se vzpírá, ale jde. Následuje komický výjev, jenž je snad výmyslem vypravěče, neb jeho ústního pramenu. Král se ptá otce, jaký má syn majetek, otec praví: já štípu dříví, on mi při tom pomáhá, když je velké poleno, já podržím, on mi na to uhodí. Král žádá jiný majetek, na sedmi velbloudech zlata a stříbra, na sedmi červených drahokamů, na sedmi bílých drahokamů. Dál velmi stručně: Vašík dle tisku chce před-svatbou si postavit palác, postaví jej přes noc, udiví krále. Způsob, jakým se Matys zmocní zámku, odchyluje se od tisku — bylo ovšem těžko v tom naprosto neorientálním prostředí české pohádky mluvit o perském vyslanci. Výjev vyprávěný je patrně výmyslem vypravěče, neb spíš ještě jeho ústního pramene — je také dle toho zmatený. Zid přijde do zámku, chce přenocovat, princezna odpírá, že to muž zakázal. Zid vleze tajně pod postel. Na rozdíl od tisku muž se vrátí na večer domů; vypravěč praví, že nosil zámek za ňadry u sebe. To vypravuje tisk teprve o židovi. Vypravěč si další představuje zcela po domácku. Když Vašík přijde do ložnice, zastrčí zámek za obrázek. Když pak usnou, žid vyleze, zámek vezme a dá palác přenést na Krkonoše. Odtud se vypravěč již nadobro mate. Text vypadá docela nesrozumitelně: „A když to tam nechal odnést, on takovou lamen-tací vedl, že je bůh ví kde vzdálený, tak si vzpomněl na ten prstýnek, točí prsty, a najednou se mu prsten otočil, a ten měl takovou moc, najednou duchové tady, a co pán poroučí." Vypravěč chce patrně říci, když žid dal zámek odnést, že Vašík naříkal, kde je asi palác s jeho ženou a při tom otočil prstenem, jenž přivolal duchy.

Na otázku duchů odpovídá Vašík, že si přeje být přenesen к svým rodičům — ne tedy za svým zámkem, o němž patrně, dle mínění vy-