jasně myšleného se slyšeným (na př. když do mého obrazu motivu vpadne tlukot hodin), neujasněného tónu (v době per-cepce) se slyšeným (na př. když vřeštivý kolovrátek mi trhá mysl) — i to vše budí tóninu.

9. Ve spoji akkordů ne jen každý z nich budí tóninu, ale i shluk tónů doznívajících se znějícími.

Ne jen akkord

a akkord

ale i spletna tónů, jíž se oba akkordy v době 1 vteřiny váží,

dýše horkým dechem tóniny.

10. 1 způsoby myšlení, dojdou-li výrazu tónem (v mluvě neb v tónové skladbě), vybírají si své tóny a budí zvláštní tóniny.

Obzvláště způsoby obvyklé v lidové písni, na př. „rozlišování" volí si pro každý obraz odlišný motiv:

Tu je zrovna ostré a osvětlení odlišující tóninami G dur а С dur. Myšlení „opět poznat" vrací se v konci písně к tónině s počátku písně.

11. Z průběhů psychologických je to obzvláště appercepce, jež doprovázena citovým napětím, usazuje jej jako přízvuk, neb jako důraz a zvedá jimi tóny.

Povšimněme si, kterak se prostor šíří a obraz vyjasňuje v počátku písně:

a jak nápěv se zdvihá a jeho klenba prízvučnými tóny h1 a cis2 se tyčí.

Podobně je tomu s věcným vyjasňováním otázkou.

Oba způsoby otázky vycifujeme jen tóninou motivu stoupajícího neb klesajícího.