@S@

V příkladu

Luhačovice 24. VII. 1919 (v 1 vteřině) oba druhy otázky stojí jasně vedle sebe.

Ve slově co —: není co vyjasňovat, otázka klesá. Hlava se otázkou zrovna zdvihá v appercepci.

12. Jak patrno, jsou zřídla tóniny osobitá.

Mé A durSiení A dur Tvé, dokud všechna zřídla této tóniny jsou otevřena. >

Mé A dur tu v té skladbě, tu v oné dojímati bude jinak. Přikloňte к tónovému víru nápis skladby — a mnohdy i jen tempo, a již tónina prosvítat bude jinak.

Dnešní A dur není A dur minulého století.

Mé tvůrčí A dur není ono, jež buzeno je kýmsi reprodukcí, jež buzeno je v posluchači.

Staré písně se lidu samy sebou odcizují. Tu je příčina, proč vymírají.

13. Vyplývá-li tónina na obvyklém nastrojení tělesném, v návyku z osobitého výrazu nápěvného v mluvě, smíchu, pláči,

pod vlivem navyklých tónin písní, zaniká-li a rodí-li se jak život běží, je to její prvotní zjev, je to nejstarší tónina.

Vzácné, čisté příklady jen těchto vlivů na tóninu, jsou v písních z Makové, Dolní Maříkové.

14. Tóniny tvrdnou a omezují se přikloní-Ii se zpěv к nástroji hudebnímu.

Při gajdách tvrdnou na př. na С dur; u cymbalisty a houslisty se uvolňují.

Differencování tónů zhrubne pak i ve zpěvu.

Hrou hudců břitce se určuje tónina — shlukem affektů v akkordu -— ale též břitce se mění (viz 9.).

Písně kraje Mistek — Příbor — Sklenov vynikají bohatou modulací tóninovou.

Dochovala se pamět, že na fojtstvích toho kraje hudci к písním hrávali.

V písni:

Od Příbora. Suš. str. 205 čís. 209.

světélkuje po tónině G tónina C, F, C a zase G.