15. Když výraz tónový jde po návyku v dur nebo moll, ve sča-sování po ztvrdlých vzorcích tanečních, když ozývá se v něm harmonické myšlení i. а V. stupně, když tóny a s nimi tónina utkávají notaci, tu ocitáme se již v oblasti umělé hudby.

Ze smršti akkordické rodí se tu nápěv; plochy tóninové vyrůstají, notací lze si je i kdykolvěk připamatovat.

Z tóniny stává se ujasněný prvek formační i architektonický.

16. ďm více v záplavě tónové tratí se a dusí všechen ostatní člověk, čím více bují vysněný tónový svět, tím více tónina na něm se šíří jen výparem plným barevných skvrn; rozplývá se — a neželíš ho, sbíhá se — a netěsní, ohnivě siní — a nezahřívá, klokotá — a je bez ohlasu našeho nitra.

Umdléváš z tóninové bolesti.

V lidové písni se člověk, a co je vůkol něho, netratí; i štěrbinou času ho shlédneš.

17. Zvuk všeho rodu stále doléhá na mysl lidskou.

Mohli bychom říci, že není chvilky za života bez „tóniny"; vždyť tlukot srdce, dokud se nezastaví, ji budí.

Jsou okolnosti, že kratičké zachvění čistého tónu působí jako jiskra ve tmě, a jindy — jak bychom byli hluši.

Určitá tónina trvá dotud, dokud nevyhladí se Stopa hlavního tónu.

V době jedné vteřiny v pořadí šesti tónů nezanikne; pozorností lze jej v mysli udržet až do únavy.

18. Není předností ani dlouhé ani krátké trvání téže tóniny. Všimněme si jen, kolik „veršů" má některá lidová píseň. i do dvaceti zpívá se v jediné tónině.

Úlevou je tu předmětný cit mnoha jiných současných představ (viz 5.).

Hlavní tóninu připamatuje si lidový skladatel i po šesti šestitónových motivech t. j. i po době 36 vteřin.

Tak stopu základního tónu j1 nevyhladil příval jedenačtyřiceti tónů, mezi nimiž je dissonujících hes1-h - cis2-c2, v písni „Aj zerzaj, zerzaj" (od Příbora) — ač onen základní tón j1, v tomto přívalu a v době 34 vteřin, byl sesílen jen čtyřikrát.

19. Tónina tónů časově posloupných vyciťuje se obecně. Houstne ve svazu tří až šesti tónů.

Tonina akkordu je splynulinou citovanou, již každý už nerozloží.

20. Předmětný cit tónový — tónina — je hodnotou, již lze jasně vyslovit, ba číslem měřit — a graficky znázornit.

O této hodnotě lze uvažovat, jí myslit.

a) Tak zv. hlavní tón tóniny, hlavní vlnka tóninová, vzniká nad-řaděním.

b) Hustota tóniny vzrůstá připojováním tónů. Jak tyto lze rozlišovat, tak lze i jejich předmětný cit rozlišovat.

c) V motivu, v času od jedné vteřiny do šesti vteřin, jednotí se, splývá tónina.

V této složce a+b + c, je teprve tónina živlem uměleckým.