21. Tonina je jistě zápalným cítěním v každé době psychologického průběhu skladebného.

V centrálním podnětu |jj zabírá mysl mlžinou,

v době percepce |j] jistě v pramének se již sbíhá, v době appercepce [3] zurčí již tónem a vytčené hodnoty umělecké dosahuje ve vsunutých složitých reakcích |T| (viz 20).

22. U lidového skladatele mísí se v dobách |J_| a |T| tónina s nesčetnými přidruženými city (viz 5).

V [з] (v appercepci) dospívá lidový skladatel jen zpívaného tónu, ztvrdlého jen artikulací.

Od prvního tónu vzrůstá motiv do tří — čtyř, i pěti — šesti tónů spájených proudem citovým, v času od jedné až šesti vteřin.

V době |_4j (vsunuté složité reakce) přimyká se tón — tónina neodlučně к slovesnému výrazu a roste nejdále do šesti motivů v čase nejdelším 36 vteřin.

Ze způsobů myšlení je tu význačné rozlišování motivů (a b c d atd.) vázaných buď jedinou tóninou,

neb rozlišování tónin (modulací) sjednocených hlavní tóninou.

Je podivuhodné že i po 36 vteřinách vrací se píseň lidová к prvnímu tónu neb к prvotnému motivu (viz 18), a jak tímto myšlením zvaným „opět poznat" nadraďuje se hlavní tón jedné tóniny, neb v modulacích tónin, hlavní tónina.

U lidového skladatele korunuje se průběh skladebný |3] vůlí chtít jen chtít zpívati!

I lidoví hudci sami, bez zpěvu, neradi hrají.

23. V tomto lidovém omezení průběhu skladebného není místa ani času vzhlížet se v jakékolvěk dur — neb moll, neb staré stupnici a applikovat jejich tóniny.

24. Bez tóniny není hudby.

Určitou tóninu, tonalitu, a tím i modulaci tónin potírá atonalita.

Lze rušit tonalitu v harmonickém shluku affektů i v nápěvné řadě, lze stírat i modulace tónin.

Určitá tónina, tonalita, je však výsledkem způsobu myšlení, jemuž se říká výběr. I vědec tento způsob zná a v umělecké práci dostihuje se jím vyvrcholení. Opovrhovat jím, opovrhovali bychom něčím, bez čeho není plné krásy.

Lidová píseň nezná atonality.

25. Ucho doplňují ústa.

Artikulace vybírá si zvlášť příhodné tóny a polohy výškové a působí tím na ráz tóniny.

Není divu, že z artikulace brala se i jména tónů: A, B, H, c, d, e atd., vždy vyšší a vyšší polohy,

i jména tónin A, B, H atd. dur, a, b, h atd. moll.