31. Modulace tónin ostře vystoupí v písních se zjištěným průvodem hudců.

Shlukem akkordickým, obzvláště je-li to V: I stupeň, nade vši pochybnost lze vzplanouti nové tónině (viz 9). Kdo by vycítil z tónů

(v písni „Ani sem s tebú") modulaci tóninovou F-Es-C? Neb ze stupnice

(v písni „Ach ty Jurko") modulaci c-F-c-F-c?

Neb ze stupnice

modulaci d-C-A-D-A?

32. Ze 600 písní pohybuje se v jediné tónině (dur nebo moll) 530. Jsou to tóniny vládnoucí ve vší umělé hudbě.

Jejich mízou napájely se i lidové naše písně.

Sběratelé a zapisovatelé slyšeli a cítili těmito tóninami. Ba příčilo sejslyšet a cítit jinak. Teprve v novější době zbystřilo se ucho zapisovatelů (H. Bim, Hába) a postřehlo jak modulaci tónin, tak i drobnější půltónu differencování.

@@Staré řecké tóniny.

33. Ze šesti set milostných písní moravských nese jen sedm písní staré řecké tóniny.

Čtyři 1 y d i c k o u (Volky, volky; Keď si já zazpievám; Černé oči), dvě dorickou (Ach ta naša jedlička, Ach čí su to krávy), a jedna phrygickou (Čo je to děvčátko).

34. Slyším-li tón, mohu při trošce pozornosti sledovati na sobě i citový vzruch tónem způsobený.

V zápalném ohni, v němž zrodil se tón, rodí se druhý, následný. Plamenem šlehá v motivu nápěvném.

Na současném shluku tónů, v akkordu, je žárem ; vhání krev do tváře skladatelovy, buší srdcem.

Tyto fysiologické úkazy lze graficky zjistit, měřit.

Vlnky tóninové lze odpoutat od výslednice citové.

A plynou-li na ní ve vzruchu a smíru, vypiaté neb plytké, v napětí neb uvolnění, při všech způsobech myšlení, pak má tónina hodnotu uměleckou — její jiskření je krásné.

Tonina je málo zpracované pole vědeckého poznávání lidové písně.