str. 49
PAMĚTI HUDEBNÍKŮ A DUDÁKŮ.
ČENĚK HOLAS
K. J. Erben v předmluvě к nápěvům II. vydání své sbírky mezí jiným toto poznamenává: V Budějovicku podařilo mi se od jednoho starého houslisty ze Svaté Koruny, nebo jak tam vůbec říkají „z Kláštera" dostati ku přepsání sbírku 160 starých písní hospodních i s nápěvy, kterou zdědil po svém otci, též hudci hospodním, a nemálo sobě na ní zakládal. Při jedné jich, totiž: „Sedlák z Prahy jede", bylo poznamenání,, že jeden sedlák jménem Harazim, nedaleko Sv. Koruny domovem, dal ji sobě 1. 1609 zahráti v kostele klášterském na varhany, které zřídil tehdejší opat Valentin Dr. Schönbeck; daroval totiž ten sedlák na nové varhany klášterské 30 zlatých, při tom si vyžádav, až budou hotovy,, aby mu na ně nejprve tu písničku zahráli. „Tak nám to naši tátové povídali, že se to vskutku stalo", dokládá nadřečené poznamenání. — Potud Erben.
Když jsem do Zlaté Koruny (dnes tam neřekne nikdo Svatá neb Trnová Koruna, nýbrž pouze Zl. Koruna, neb prostě Koruna, aneb Klášter) za účely sběratelskými přišel, pátral jsem s pochopitelným zájmem po jméně onoho znamenitého hudebníka, který těch 160 písní ještě z paměti znal, zapsal, zapsané synu odkázal á tak nám zachoval nejkrásnější písně, kterými se sbírka Erbenova honosí. Z těch 160 písní já zachytil již jen 4, kterých jsem ovšem neužil, když jsou s Erbenovými totožný.
„To byl jistě Hůlka," odpověděl mi p. řídící Mykyška a nemýlil se. Pátrali jsme spolu i s р. farářem Korunským Brandeysem (rodák Písecký),, kterýž prohlédl matriku a zápisy klášterní a výsledek je tento: Hudebník, který oněch 160 písní zapsal a synovi odkázal, jmenoval se Ondřej, Hůlka. Narozen byl 15. list. 1752, zemřel 2. list. 1806. Valentin Dr. Schönbeck, tehdejší opat kláštera pořídil r. 1606 skutečně nové varhany, ale nikoli pro velký konventní kostel, který byl tou dobou ve zřícenině, ale pro menší klášterní „Andělů strážných". Statek Harazim, jednota (= samota) nad vsí Rájovém u silnice к Budějovicům nahoře, dobrou 1/4 h. vzdálená, patřil do r. 1911 Kalkušům, v tom roce prodejem přešel na Soukupa.
Frant. Hůlka, syn, narodil se v Srníně (blízká vesnice směrem ke Krumlovu, kde patrně dříve otec O. Hůlka žil) v č. p. 10 dne 19. list. 1780 a zemřel 19. října 1860. Ten se již přesídlil do Zl. Koruny a od tohoto Fr. Hůlky obdržel Erben oněch 160 písní ku přepisu. Domek čp. 35 ve Zl. Koruně náleži (r. 1911) Fr. Homolkoví, jehož; manželka je vnučkou Fr. Hůlky.
Fr. Hůlka pracoval pro Zlato-Korunskou sirkárnu r. 1845 založenou a brzo zrušenou, klínky, maje papír a tužku vedle sebe. Složil pohádku; Zlatý strom, ztracená voda, zaklená hora. Jím psané modlitby z r. 1852 jsem viděl. Pokusil se ve skládání nábožných písní ku poctě matky boží Kájovské (poutní místo za Krumlovem), které však dle vypravování vnučky v Praze v impressí přijaty nebyly. V rukou mám na památku
|