místech poznámky к osobě a umění jeho se vztahující. Poslední jeho práce byly menuety pro moji sbírku shledávané, jež mi poslal řídící Hromada.

Výborným učitelem všech houslistů, hudebníků a dudáků v okolí Stankova a Horšova Týna byl Klement Jan ze Stankov, svého povolání krejčí a starý mládenec. Poněvadž bydlel v chalupě jakéhosi žida, neřeklo se mu jinače než „Zidouc Onza" (Honza). Hlavní jeho nástroj byly housle, ač hrál i na jiné nástroje. Všichni houdkové a dudáci mně o něm s nelíčeným zápalem hovořili jako o vynikajícím hudebníku, veselém společníku a bystré, smělé hlavě, která provedla nejeden vtipný kousek. Oblíben byl stejně u pánů jako u lidu.

Vojtěch Mestl, dudák a krejčí z Čermné, vypravoval mi příběh» který osvětlí tehdejší poměry lip, než delší ličení, totiž, jak si Klement vyhrál krávu.

\ Asi r. 1856 hrál Klement s Mestlem v neděli při muzice v Merklíně v hospodě. V pondělí na to sebrali se podle návrhu Klementova, aby zahráli hraběti Kolovratovi na zámku v Merklíně. Před parkem potkali delektora, který je ku hraběti připusťiti nechtěl a osopil se na ně slovy: Co vy tu chcete se svou hloupostí? Ale Klement nebyl z těch, který by se lekl, on směle delektorovi se ozval: „Jděte a oznamte panu hraběti, že mu přišel Onza Zidouc zahrát! Já byl při korunovaci v Praze (1836) s panem hrabětem dříve, než vy jste byl delektorem!" „A vskutku, hrabě nás přijal. Jak jsme vešli do pokoje, padli jsme na kolena a zahráli mu dva kousky. Pan hrabě se tázal: „Který z vás je Zidouc Onza? Jak se máte? " obrátil se s vlídnou otázkou na Klementa. „Vaše hraběcí milosti, dobře se mám, jenom že přijdu každý rok o krávu, nesvědčí mi!" „A jaká barva vám nesvědčí?" „Červená, vaše hraběcí milosti!" „Dobře, tak dostanete, až budeme v zimě v Krušovech (dvůr) dobytek brakovat, černou straku !" A s tím jsme byli oba milostivě propuštěni a hrabě na svůj slib nezapomněl. Jelikož se však ukázalo, že v Krušovech při brakování žádné černé straky nebylo, poslal pan hrabě Klementovi hotové peníze, aby sobě černou straku koupil. — Ale musím přece prozraditi, dodal Mestl, že Klement jak živ žádnou krávu neměl a nemohl tudíž o žádnou přijití!" — Mám důvodnou domněnku,

že píseň „Červená růžičko, hej trum, trum . . ." (Hol. i. č. 123) v té;

úpravě zapsané jest ditko umu Klementova, mám ji od Mestla, ta spojitost nezdá se mi náhodná, není-li ta píseň starší.

Jeden z nejlepších posledních dudáků, s nimiž jsem se ještě setkal, jest Chmelíř Josef, obecně Sucha zvaný, ze Skrchleb u Stankov, svého řemesla košikár. i ten je vyučenec Klementův. Chmelíř hraje posud na všech svatbách a u všech muzik ve svém rodišti s houdkem a klari-netistou. S podivením jest, že tento dudák jest vadný na sluch. Chmelíř mi vypravoval, jak na těchto svatebních cestách a u muziky zkusí jednak zimou, jednak horkem v hospodách. „Nejeden houdek vedle mne zaplatil to již životem. To je vůbec kus muzikantské venkovské psoty. Protivno je mi, když spustím na dudy, že hned každá bába třeba s nůší na zádech dá se vedle svatebního vozu do tance." Vypravoval mi, jak jest těžko hráti v Postřekově. Tam jsou dobří zpěváci; špatný dudák