jest drsnější, samorostlejších mravů a kdo chodské písně pozorně prohlédne, shledá jistou horáckou drsnost i na nich. Písně od Staňkov a Horš. Týna nesou na sobě celkové znaky chodské, ale horácká drsnost ustupuje.. Tu ten kout byl ještě r. 1902 z celého Domažlická.nej-zachovalejší. Zeny nosily leckdes ještě i ve všední den svůj starý kroj, v neděli všude, mužové již nikoli. Z Postřekova jako zvláštní zásobená zpěvačka vynikala Sokolová Alžběta (r. 1902) již 74 r. stará aAnderlová Anna. „Já snad budu zpívat až do smrti," vyznávala Sokolová před řídícím Svajnarem.

Na Klatovsku se druhdy jistě mnoho zpívalo. Lid je zde přístupnější, ne tak uzavřený jako chodský, jemnější a s vámi hned dobrý kamarád. Na ten lid pamatuji rád. V Mochtíně selka a hostinská Prexíerová připravila mi 300 písní, z nichž vybral jsem neznámých toliko 9. „Jedenkráte si také můj muž chtěl před muzikanty zazpívati," vypravovala mi, „kurážně stoupl před ně, ale uprostřed uvázl a počal se po mně ohlížeti a já mu musela skočiti na pomoc a zpívala jsem před muzikami sama."

Prach ensko staré. O zpěvnosti na Blatensku mám zajímavé svědectví. Když jsem přišel r. 1901 do Lázu u Sedlice (kde druhdy sbíral písně P. Novák Tom., potomní administrátor v Račiněvsi), Jjykr právě svatba. Seděl jsem v hostinci a zavedl hovor. Mezi jinými vyprávěl mně přítomný kníž. lobkovický hajný o zpěvnosti^ zdejšího lidu tento případ. „Před časem byl jsem pozván na svatbu. Sel jsem, sednu za stůl a čekám jídla. Ale místo jídel přišel zpěv. Já sedím hodinu, ještě zpívají, sedím druhou, ještě zpívají, sedím třetí, pořád zpívají. Místo jídel krmili mě samým zpěvem. Tu moje trpělivost praskla. Já si totiž podržím na dobrou kuchyni. Vstal jsem a šel к hospodyni a řekl jí: Pozvali jste mne na svatbu, ale zdá se, že jste si to spletli a pozvali mne na zpěv; já mám už hlad a pudu se domu najíst. Vzal jsem klobouk a odešel, jak dlouho potom ještě zpívali, nevím."

Při veselce, kterou jsem zde zastihl sám, mohu i já potvrditi, ač jsem přišel o řadu let později po případu právě vyprávěném, že bylo zpěvu proti všemu mému očekávání velice mnoho. Ovšem při svatbách se vždy všecky dávno známé písně většinou opakují, nového poměrně není mnoho. Musíme tedy svědectví našeho hajného rozuměti tak, že se za jeho času konala zde svatba se všemi obřady a zpěvy. Při čepení večer zpívalo se hojně, ale jednak к čepení ženy muže nepustí, tím méně cizího, jednak nemohl bych přece při samém obřadě psáti, proto jsem se nevnucoval a celý ztýrán po cestě odešel spát. V noci jsem slyšel ze spaní stále zpěv a hlavně můj zpěvák V. Hraba, s nímž jsem před tím již mluvil, tak se k ránu rozkurážil, že dupal, výskal a zpíval jako mladík, ač mu bylo téměř 80 roků. Ráno šel Hraba z hospody přímo na panské pole do Sedlice s hrabicí jako sekáč a dělal při tom předáka.

Starý voják Radeckého z Italie, svatební řečník a zpěvák Kopáček Ant. ze Skvoretic, stařeček útlého zdraví, dal sobě velikou práci, aby mně něco pověděl. Na něho mne všichni odkazovali. Sel jsem к němu, ale on byl zprvu celý zaražen a nic mně neřekl. Pak mne