hledal písemně po celém okolí i v Písku dvakráte, psal, abych jej navštívil. Když jsem к němu přišel schválně dvakráte z Písku, byl již připraven a již se psalo. Moji návštěvu stařeček ten vždy odstonal, jen chtěl věděti, bude-li jeho jméno uveřejněno a když jsem přisvědčil, pravil к synovi, bodrému venkovanu, celý rozradostněn: „Vidíš synu, moje jméno bude vytisknuto, aby lidé věděli, co starý Kopáček ještě dovede!" Starý zpěvák ten se divil, že píši nápěvy: „Nač to, ty přijdou samy, jak jen znáte slova!" O pastýřském vytrubování, jež jsem od hocha výrostka zde slyšel, již jsem dříve psal.

Asi okolo r. 1860, když se ještě žalo srpem, chodili lidé z hořejšího Podlesí, ze Stach na žně na Podlesí dolní na Volyňsko. U Volyně počínaly se žně dříve a horáci šli nejprve na výdělek a pak se vrátili na žně domů. Dle zprávy Matěje Vševěry, rolníka z Marcovic u Volyně, byl to lid zpěvný. Na poli žalo 10—20 ženců a žneček a všecko to ještě zpívalo. Otec a matka Vševěry byli přední zpěváci. Vševěra byl i okresním volyňským starostou. Dokavad se pěstovalo na Podlesí více lnu, pracovaly všecky ženy se lnem společně, drhly konopí, sušily, třely u pazderny (jak jsem to viděl ještě sám v Korouhvi u Poličky). Když všecky práce se lnem byly ukončeny, udělaly si dívky svoji muziku, zvanou „konopickou". Zvykem bylo, že si dívky při kono-pické všecko zaplatily, chasníci neplatili ničeho. Za to měla děvčata právo, vybírati si své tanečníky. Ještě když jsem sbíral písně r. 1910 po žních na Písecku, konaly se tam místy „konopické muziky" (v Chvaleticích u Protivína, v Javornici u Dubu), ale ojediněle. Pro neplechy, které se při těchto muzikách dály, zakročovaly zeměpanské úřady a na jejich nátlak i obecní starostové a omezovali je jak mohli.

Všecky téměř písně z Podlesí tančily se „do kolečka". Při své revisi r. 1910 po všech sběratelských zkušenostech let předešlých jsem teprve jasně poznával, jak ten tanec byl zde zakořeněn a opravil jsem některé starší údaje ve své sbírce příruční;. Celé Podlesí, celé užší Písecko, zejména Protivínsko а Vodňansko, Stěkeňsko a okolí města Písku až к Mirovicům tančilo „do kolečka". Nejzpěvnější střed celé Práchně bylo asi údolí mezi Vodňany, Protivínem, Štěkni a Pískem. Erben má při č. 194 na str. 156 poznámku: Popěvky taneční tohoto rozměru oblíbeny jsou nejvíce v jižních Cechách a zvláště v kraji Táborském na panství Protivínském; pročež slove takový tanec s písní vůbec „Proti-vínská". Chlapec točí se s dívkou dle 3/4 taktu na jednom místě brzy na jednu, brzy na druhou stranu, zpívaje k tomu své „písničky". Ten, kdo toto poznamenání učinil, ať to byl Erben sám, neb některý jeho zpravodaj, popsal tanec „do kolečka", nevěda dobře o něm. (K tomu viz pozn. moji Hol. ii č. 171.) Ano, tanec „do kolečka" byl zde duší všeho zpěvu a v Putimi udržel se ještě do r. 1870.

Na jedné svatbě na Podlesí položili tři sedláci po desítce (10 zl.) s tou podmínkou, že nikdo jiný nebude zpívat, než zpěvačka Pikou-sová Anežka, rolnice z Bušanovic. Stalo se a ona také na celé svatbě zpívala sama a nepřišla do rozpaků o píseň. Sama mně r. 1901 vypravovala, že tam byl u nich na prázdninách jeden pán z Prahy bytem a že se jí podivil, pravě, že by mohla jiti do Prahy a že by se tam zpěvem neztratila. Zpěvačka si to trochu popletla a dlouho prý pře-