jsem přesvědčen, že bych byl nechodil к němu nadarmo. Zejména jako starý praktik hudebník byl zapracován v „trapiče muzik" — „ty jsme museli zde dobře znát" !

Hudebník Votruba z Albrechtce u Týna (levý břeh Vltavy) vyjádřil se ke mně o zpěvu na Blatech: „Blata jsou moje strana, tam já chodím hrát, ale tam je těžko hrát. Tam zpěváci tutéž píseň zpívají jednou dur, po druhé moll, po třetí v jiném taktu. Některá píseň má i více tónin, což se mi již nikdež nepřihodí. A před muzikami se zpívá pořád dost". — „Na Blatech u Veselí míchají se při muzikách staří mezi mladé," vypravoval mi jeden sedlák z Putimě (u Písku), „toho již u nás není a zpívají staří i mladí." ■—■ „Ještě po šedesátých letech" (1860), poučoval mě jiný výměnkář z Krnína u Zl. Koruny, „v hospodě při muzice nechtěl nikdo tancovat a jen zpívat." — „Mollové písně již mladí muzikanti za mého kapelnictví zahráti nedovedli" (Vobr z Habří u Č. Křemže).

V okolí Veselí n. L. na užších Blatech jsou některé písně zvláštní, třeba se o tom zmíniti. Umění, které najdete na Třeboňsku jinde, mnoho v nich není. Jsou to spíše hříčky umělecké, většinou dudácké, jimiž zpěváci týrali hudebníky, a to jim dělalo zábavu. Seskupil jsem ty písně v III. díle pod č. 180—201, aby bylo o nich jasno. To byjy písně v užším smyslu blatské. Odtud jako novinka rozletěly se po Čechách i do Moravy a nejednu takovou píseň má i„ Bartoš ve své třetí velké sbírce akademické, jsem o tom přesvědčen. Ze tyto písně od Veselí (v užším smyslu blatské) jsou rozdílný od blatských v širším smyslu (třeboňských), vidím i ve svědectví znamenitého starého zpěváka Žižky z Drahotěšic: „Od jakživa (pravil) u nás i v Sevětíně moc se zpívalo, na Blatech (Veselí) nebylo tomu tak"!

Jdete-li z krajů blatských v krajinu Jindř. Hradeckou ku Kamenici nad Lipou, píseň se mění; již za Rečicí to poznáváte. Rázovitost, za-dumčivost blatská se ztrácí, písně jsou veselé, jasné. Dudák Pospíchal z Radouně, usedlý v N. Mnichu, vyjádřil to po svém způsobu : „U nás se hrály písně blatské i naše." Ale dnes tam stěží uslyšíte blatskou píseň, ale na Blatech, pídíte-li se po ní a umíte-li ji vyhledati, ještě ji uslyšíte, ona ještě žije.

Nejzpěvnější vsi z celého Třeboňska byly za stara Cep, Lužnice, Drahotěšice. Cep leží jižně od Třeboně, Lužnice přímo pod Rožmberským rybníkem, který, kdyby se protrhl, smete ji se světa, a Drahotěšice u Sevětína, kam patří osadou — všecky tři vsi na pokraji hlubokých, ohromných, krásných lesů.

O Cepu vypravovali mně učitelé již té mladší generace, nikoli ti veteráni, zprávy, které jsou pozoruhodný. „Zde koná se svatba se všemi starými zvyklostmi a obřady. Při ni neslyšíte žádných písní zavíjenských, ty zde nebyly. (Tyto zprávy v celku možno vztahovati na celé Doudlebsko a Vitoraz.) My učitelé, kteří jsme v Cepu jako na nejlepší své stanici rádi dleli, všecko jsme na. vlastní oči viděli, všecko jsme spolu prodělali a se všemi jsme spolu plakali. Starý Jakub Kamba vydržel samojediný od druhé hodiny odpolední až do rána před muzikami a zpíval pořád jiné a jiné písně." —