Marie z Plavska, Malinová Kateř. z Chotěmic. Z obsáhlého dopisování, které jsem udržoval s učiteli a zpěváky к vůli věci, vzpomínám lístku jednoho z učitelů, který patrně vynikal výborným humorem. Psal mi o jedné zpěvačce; „Naše primadona prohlásila stávku, že nebude zpívat, dokavad jí nebude vyplacen napřed honorář," atd.

Poslední můj zpěvák, jenž znal ty nejstarší naše písně, byl Jiří Kronika, cestář z Německého v D. Rakousích, r. Í903 stár 73. „Lid Vitorazský jest veskrze lid z Třeboňska a J. Hradecka. Před časem prý tam kvetla zámožnost, dokud se tam neusadil jeden žid, který všecko důkladně vyvětral. Tu germanisuje každý, kdo jen má kousek úřední hodnosti, od četníka, policajta až ku starostovi, obyčejně odrodilci. (Zprávy farářů, našich lidí.) Na školách učí se česky pouze náboženství, všecko ostatní německy. Dříve bývaly zdejší učitelé Cechové, teď jsou odrodilci. Děti naučí se německy čisti, psáti, mluviti nikoli. -— Tu uslyšíte ještě měkké retnice b, p, v, m v plné síle (mluvjila, vjidle). Lid vás jako cizince pozoruje plaše, mlčky, nezbyl mu než český kostel a ten také již nátlaku vyššímu se poddává a koná se střídavě české a německé kázání. Když jsem v Německém na faře vyslýchal zpěváky, již německý učitel větřil vida cizince na faře a obcházel před školou. Náš farář však vyšel také na stráž a obcházel faru. Za těchto okolností jsem tam sbíral. Všecky písně, které jsem na Vitorazi sebral, pocházejí od tří zpěváků, Kroniky, Flašky a Korbela dudáka. Svátky našich světců Sv. Václava a Jana Nepomuckého světil tehdy lid s námi a nepracoval.

Starodávným zjevem a zpěvem vynikal rolník J o„s. P i 1 z z Nové Vsi u Ledenic (moll) aVojtěch Staněk, rolník z Rímova.

Zmínku mimořádnou musím učiniti o výtečném zpěváku 'Matěj i Nohavovi, rolníku-výměnkáři z Nítovic u K. Rečice. Z celého kraje na několik hodin cesty mne к němu posílali. Když jsem Nohavu vyhledal, svoji prosbu přednesl a vysvětlil, Nohava, stařík ještě v síle, spíše vyšší, širokoplecí postavy, bezvousý, počal se na židli nepokojně vrtěti, až tato praskala. Jemu, takovému zpěváku, nechtěla žádná píseň napadnouti, nebylo to к zlosti? Ale konečně se dobyla ven prvá: „Líto jest mně můj tatíčku, že jsem se mladý ženil" — a Nohava přišel do svého živlu. Na ráz jsem viděl, koho mám před sebou ! Tu nešly ven písně kramářské, jako obyčejně u prostředních zpěváků se mi dělo, tu šly naše starodávné, hezky jedna za druhou. „Zpěv jest má útěcha," pravil ke mně. Když pracuji v poli a sobě zazpívám, spadnou se mne všecky starosti a já se ani na ten dobytek nezazlobím." — Když v mladosti stoupl Nohava před muziky, říkala děvčata: „Pojďme se vyspat, z tance nebude nic, Nohava je před muzikami!" Nohava zpíval, muziky mu hrály a všechen tanec přestal. Jeho písně jsou všecky tóniny tvrdé.

Jako výborný zpěvák vodil Nohava procesí do Maria-Zell po 30 roků. Když do Kard. Rečice přišel mladý kaplan, který do Maria-Zell měl konati s lidem cestu a byl mu jako zpěvák doporučen Nohava, povolal ho к sobě a neznaje stav věcí, tázal se Nohavy, umí-li zpívati ? Nic nemohlo Nohavu rozčiliti více, nežli tato otázka. Ještě po letech, když mně to sám vypravoval, zlostí se neovládal a důkladně takovému „holobrádku" vyčinil a po celý život měl ho v žaludku. i tento milý zpěvák, jehož jsem navštívil pět až šestkráte, všecku odměnu slušně odmítl.