Jedním z výborných zpěváků na Kovářovsku byl za mých ještě dob Ledinský Vojtěch, později Orlický knížecí švarcenberský rybniční hajný v Pechové Lhotě. Ten byl hudebně vzdělán, hrál klarinet. „Můj otec mi kolikráte naklepal přes prsty, než jsem se naučil hráti, ale nepovolil. Hrál jsem dosti dlouho, až jedenkráte při muzice, když se chasa poprala, někdo mi dal pohlavek. To mi zhnusilo muziku docela a já toho zanechal." Byl tento muž, ač chlap jako skála, s vousy po prsa, povahy měkké. Byl to poslední mollový zpěvák na Kovářovsku a dosvědčuje, že za jeho mládí nebyla zde mollová tónina nezvyklou. Staré proslulé zpěváky, Štvána ze Lhoty, rolníka a jednoho rolníka z Klisince, jemuž prý to jen v hrdle hrálo, jak dovedl lámat (jukat), já již nezastal. Dobrý znatel písní byl šprýmař hudebník Kadleček ze Záluží, člen Kafendovy „bandy" a rolník Van čata, hudebník ze Zahořan.

Na Chrudimsku v horách Žďárských a Rychnburských našel jsem ještě zbytky živoucího zpěvu. Podle mého náhledu nastal pro zdejší hudbu a píseň převrat zavedením tanečních písní zvaných směsky, okročáky, vrtáky a složité tance jiné. Viz o tom pojednání při V. dílu mé sbírky na str. 83.

Jisto jest, že se zde zpívalo před zavedením těchto směsků hojně. Našel jsem v těchto končinách dosti ještě zachovalých starých balad našich u starších osob, jako byla Zatočilová Františka z Vojtěchova (v r. 1905 — 80 r. stará), Mládkova Barbora z Branné u Hlinská (73 r.), Kyselková Anna z Otradova (od níž píseň: Cos Nanynko, co jsi jedla... píseň několik století stará), Vrazpírová Anna z Telecího, Bureš Václav z Dědové. Na Františkách (ves) jedna stařenka ještě každou píseň — i durovou — zakončovala mollově.

Jakmile však se zde objevily směsky, celá poesie lidu změnila svůj směr. A tyto tance najdete i na celém Polabí a východě. Přišly-li tyto směsky a vrtáky z rovin do hor (a zdá se tomu tak, slovo vrták je podezřelé), neb naopak, nelze rozhodnouti.„ Zajímavé svědectví o oblibě směsků a klatováků v horách podává Červinka v upomínkách na svého velikého tchána Fr. L. Riegra v „Osvětě", krátce po jeho smrti. Přišel-li lid na hospodářskou práci z hor do Malce, a veselil se po své práci, byly to hlavně klatováky, které sobě zpíval.

Jak hudebníci sobě tyto krátké taneční popěvky upravovali к tanci, podávám к svým údajům dřívějším ještě tyto zprávy podle sdělení Talácka, hudebníka z Mokrejšova na Hlinecku. Nejstarší sestavení hudby, co on pamatuje, bylo: Sextet, I. housle, flétna c, klarinet с, II. housle jako druhý hlas a buďto III. housle neb viola — samé dřevo. Později: I. klarinet, křídlovka, basová křídlovka, trubka /, druhá trubka / doprovod. „Všecky směsky hráli jsme do c dur. Když byl směsek u konce, přehrál některý hudebník (klarinet, housle, trubka) nějakou dohrávku, jak mu co napadlo (což jmenujeme obyčejně solo), v níž byl zároveň přechod do jiné příbuzné tóniny (na př. do g houslové) a v nové tónině opakoval se směsek znova, až opět jinou dohrávkou do původní tóniny se přešlo a směsek v původní tónině se zakončil." Aneb: zahrál-li se směsek v tónině c, pak některý nástroj měl prehrávku do tóniny / a opět do původní tóniny, aneb do tóniny hes. Tato zpráva vysvětluje pod-