tu svou bídu v tom krutém podnebí si nahraditi krajní veselostí, když se do toho dá. Porovnejte to s Klostermannovou Šumavou.

Ale přestává zde pomalu všecko, nastupuje vystřízlivění a pomalý pokrok ve všem. Co jsou proti starým písním zdejší mladé písně novodobé? Poslouchal jsem jednoho mladého synka rolnického, dobrého zpěváka, ale již zástupce mladé pokrokové doby v Rychnově u Krouny. Z jeho 200 písní pro mě shledávaných přijal jsem jich pět. Tento zajímavý příští mladý rolník vede zdejší mladou chasu. On sám za pomoci řídícího p. Chałupnika vyměřuje, zakládá a staví obecní rybník, opravuje cesty. Sedláci otcové se na to dívají moudrým okem a ponechávají své mládeži volnost i čeleď i potah к činům. To jest opět ojedinělý případ z celého toho kraje.

Přeskočme к té Šumavě! Ve vsi C u Sušice dovedl mě řídící do statku к zpěváku a sedláku postavy nad obyčej statné, jadrné. Zpěvák po mém vysvětlení pohrabal se s úsměvem ve své paměti a spustil hned:

Jakmile zpěvák otevřel ústa, byl jsem ohromen. Hlas zpěváka byl tak zvučný, že se okna a celá světnice otřásala, mně se zdálo, že se židle pode mnou hýbe, že se scvrkuji jako červ, na kterého dopadne rána. Ve svém životě jsem podobný jadrný hlas neslyšel, ale nic se mi nestalo, ba zpěvák na mne dosti dobromyslně po očku se usmíval, jakoby říkal: „to koukáš!" — Řídící mi potom vypravoval o tomto zpěváku následovně: „Stalo se jedenkráte, že ve Zbinicích, kam ves Č. osadou patří, roznemohl se kostelní zpěvák a mše měla býti slavnější. Co dělati ? I požádali jsme našeho zpěváka. Ten slíbil, ale vymínil sobě, aby zpíval toliko sám a nikdo jiný. Stalo se mu po vůli. Náš zpěvák celou noc v hostinci výborně se bavil a ráno šel z hospody přímo na kůr, rozevřel sobě kancionál a zpíval. Učitel mohl prý na něm oči ne-chati, hlas zpěváka přivedl ho v takový údiv, že ho přestal doprovázeti na varhany a jen se díval na zpěváka. —. Jeden z předků tohoto zpěváka byl prý kdesi na Sušičku šafářem na menším velkostatku, jakých tam hojně. Ten, když na něho přišla ta černá chvíle, zasedl v hospodě a vypil svých třicet sklenic — třicet proto, že jen do třiceti uměl po-čítati, více nikdy.

Ještě jeden obrázek. V Krásné Hoře u Sedlčan 20. března 1901 přál sobě stařeček 871etý býti účasten svátosti zpovědní a přijímání, obávaje se v tom věku náhlé smrti a čas vedle toho byl postní. Přišel к němu kněz do bytu, vyzpovídal ho, sousedé a sousedky, kteří v hojném počtu čekali za dveřmi na předsíni, vešli po sv. přijímání do síně a pomodlili se u něho, jak venku zvykem při umírání. Za půl hodiny mně týž stařeček zcela bodře zpíval světské písně, sedě na kamnech.