str. 72
Sedmý den skály se stlukou,
velký zvuk dávati budou,
lidé hříšní velkou hrůzou
schnouti budou, smyslu zbudou.
Osmý pak den pevná země
zatřese se velmi silně,
takže všechno upadnouti
musí hrozně již klesnouti.
Devátý den všechna
země bude rovna,
hor nebude, ani vrchův,
ani dolův, žádných na světě příbytkův
Desátý den lidé smutní
budou jako omámení,
běhajíce houfně všichni,
pamatujtež na to hříšní.
Jedenáctý, kosti lidské
na hroby své shromáždí se,
aby potom přijmouc těla
duch mající, živá byla.
Dvanáctý den oheň bude
hrozný padat s hůry s nebe,
letíc dolů co plášťové
věci drsné a strašlivé.
Třináctý den zemřou lidé
všichni všudy, kde kdo bude,
potom každý vzhůru vstane,
v hrozném stavu jsouc se lekne.
Čtrnáctý den země, nebe
všechno hořet bude,
země světlá, čistá jsouce
jako křišťál se svítíce.
Patnáctý den již poslední
slunce, měsíce běh hvězdní,
již přestane vycházeti,
zapadati, se měniti.
V ten patnáctý den tak bude,
že slunce, jak s hory vyjde,
tak zůstane při východu,
měsíc pak při západu.
Toho dne archanděl Michal,
aby každý již z mrtvých vstal
zatroubí, řkouc: mrtví vstaňte,
před soudcem svým se postavte!
Hned my všichni z mrtvých vstanem
а к Jerusalemu půjdem,
všichni rychle se tam najdem,
v tom oudolí Josafatském.
V jednostejném věku stati
budem v letech třech třicíti,
mladí všichni v sílu vejdou,
staří pak zase omladnou.
|
Mnohomluvnost písní jarmarečních naznačuje již sám obšírný nadpis jako: „Velmi strašlivý příběh aneb Píseň o jedné bohaprázdné ženě, která jedenáctkrát svatokrádežně ke stolu Páně přistoupila a po každé velebnou svátost skrytě zachovávajíc židům prodala, o čem z písně gruntovně se vyrozuměti může."
Židé dostávše hostii, píchali do ní, než když z ní krev vytryskla, chtěli se jí zbavit. Když ji hodili do ohně, „hned nad ohněm blesk jasný a v něm pacholátko krásný". Nebo ji hodili do hluboké studně a těžkým kamenem zakryli. Než ani to nepomohlo, neb nad studní celou noc se ozývalo žalostné úpění. Když ji hodili do bažiny, hned „tři holubičky nad bahnem lítaly". Konečně křesťané nad židy zvítězili, neb „hrom do pohanů bil a lid křesťanský potěšen byl".
„O té pak ženě bezbožný
ještě posavad se neví,
jež jedenáct hostií
prodala rabínovi
jak dále bude s ní."
|
Nechci již unavovat ukázkami chmurné poesie kramářské, postačí snad uvedeme-li ještě jen několik titulů.
|
