Předchozí pohled na ORIGINAL | OCR Následující
str. 73



„Píseň strašlivá o opovážlivosti jedné děvečky, která kocoura za dítě k prsoum svým vzala a jak za to trestána, z písně samé každý vyrozumí."

„Novina jistá a pravdivá o jednom vojáku, který přijda к otci svému mlynáři blíže Znojma, kterýžto mlynář žádostiv peněz, neznaje syna svého, nocleh jemu dal a v noci jej zamordoval."

„Gruntovní zpráva a pravdivá relace, kterou roku 1800 dne 6. března ve vsi Gersdorfu, jedna smilná žena místo dítěte strašlivého hada z dopuštění Božího porodila. К výstraze všem smilníkům, což jeden každý zpívající tuto písničku lépe vyrozumí."

„Píseň к ustrnutí o přepodivné kometě, která toho běžícího roku na tureckých hranicích spatřena byla. К polepšení života vydána roku tohoto."

Zajímavý je popis zlo někdy věstícího tohoto úkazu nebeského: „K zvířeti nepodobná s hlavou člověčí, na boku ale měla znamení umrlčí, na prsou dva meče, považ ó člověče, jaká to metla Boží, nechtěj hřešit více.

Pod těma meči křížem dvě flinty ležely, na zádech s lafetama se kusy viděly, kříže tuplovaný tři byly к spatření, od hlavy té komety lidem к podivení."

Všecky podobné úkazy, pohromy živelní i jiné svízele a útrapy vykládal si někdy náš lid jako trest rozhněvaného nebe za pýchu, zlobu a faleš lidskou. Konservativní náš lid nemohl se dlouho ani spřáteliti se všemi i dobrými vymoženostmi a vynálezy pokročilejší doby, díval se na vše s nedůvěrou a očekával jen pomoc, jak byl již uvyklý z dřívějších dob, s hůry. V jedné písni kramářské jakýs nespokojenec naříká:

Kdybys jeden ze starých předků

vystrčil hlavu z hřbitova,

to bys jistě řekl:

Umru já raděj znova.

Jak se to dnes divně plete

v tom zmotaném světě,

nebývalo nikdy tak

všecko naopak.

Kde poctivost staročeská,

která někdy bývala? atd.

*

Na našem venkově bývalo někdy zvykem, že téměř všude na statcích dopřávalo se olejkářům, kořenářům, krosnařům, myškařům a vůbec lidem světem jdoucím útulku přes noc i na delší dobu, zuřila-li nepohoda. Znám dosud velice zámožného rolníka blíže mého působiště, v jehož statku dávají si dostaveníčko dráteníci, sklínkáři i jiní různí, různí podomní obchodníci, s nimiž velmi dobře se srovnává a předkládá jim z toho, co dům dá. Shoduje se s jich názory a ku podivu se synem, který již v městě, kde studoval, načichl novodobým pokrokem, nemůže nikterak vycházeti.

Náhodní, světem jdoucí nocleháři, odvděčovali se lidem za jejich hostinnost vypravováním divných příběhů vybájených i skutečných, které


Předchozí   Následující