v ústech jejich často podivně byly převráceny a přeháněny. Podobně vedli si i jarmareční pěvci. Roku 1846, kdy podle novinářských zpráv současných skutečně kdesi z Vltavy vylovena jakási, patrně sem zabloudilá nestvůra, vydal neznámý veršotepec „Píseň o ukrutném příběhu", z níž nemohu si odepříti podati tyto ukázky:

„Poslyšte, křesťané, co budu zpívati, o hrozné potvoře chci vy-pravovati.

Deset mil od Prahy, na řece Moldave jestiť dubový les, dvě míle dlouhý jest.

Dvě leta se lidé v něm tratili, že snad se topijou (!) si lidé mysleli. Mnozí zas hádali, že tam jsou zbůjníci, že lidi mordujou v noci na silnici."

Aby záhada ta se objasnila, dali tam na stráž 3 hajné a 2 myslivce. V pravé poledne vylezl na břeh ohromný had a vymrštil se do výše. Naši strážníci hned si na něho namířili, ale od silné kůže jeho se rány odrazily a had strážníky pozřel, toliko jeden myslivec se útěkem zachránil. Nato tam poslali vojáky „s kanonama, když netroufali nic spra-viti kvérama". Ti v poledne zase „tu potvoru přehroznou spatřili". i vystřelili z „kanónů" po ní. „On se hned do vejšky na ocas postavil, takže s tím dubem zároveň vysoký byl." Nato pak, byv raněn vymrštil se do řeky, „kde sebou tak házel, až se voda lila přes břehy jak by Moldava s vrchem byla."

A tak sebou házel do slunce západu, a svou krví zbarvil na kolik mil vodu. Na druhý den teprv ho vytahovali, 4 páry koní do něho zapřáhli.

Deset sáhů délky, pět čtvrtí lokte měl, hlavu tak velkou jako velká bečka, hubu jak otevřel zuby na čtvrtku měl.

Když ho otevřeli, všichni se ulekli, když v něm 8 lidí ještě celých našli. „Byli to 3 hajní a myslivec jeden, potom 3 rybáři a vandrovní s pinklem. A když tu jedovou žílu z něj vyňali, celých 8 mázů jedu z ní dostali. A když jej vážili 40 centů měl, 8 věder sádla, každej to vidět chtěl."

Jiné podobné monstrum, vylovené v jaderském moři roku 1835 vyličuje jiný písničkář v písni „Jak jedna potvora mořská chycena byla, na které rozličné znamení se vynacházely." Z písně vyrozumíš.

Popisuje obludu takto:

„Tělo měla neforemný, právě к potvoře podobny, kteréž nelze vy-sloviti, kontrfekt (připojen к textu zpředu) můž se spatřiti.

Má nos ptačí, tvář člověčí, jako slunce jasné oči, uši, co svině chlupatý a jako kozel bradatý.

Krk měla šupinovatý, podobný к rybě nějaký, břicho, jak svině cecáky, nohy jak medvěd chlupatý.

Na sobě jak sedlo měla, kdež i umrlčí hlava byla, nad ní křížem byly šavle, po straně šifovní kotvě.

Dva na těle křížem kordy, tři litery k P podobny, měsíc též jiná znamení, byly jsou na ní к spatření.

Ty čtyři meče krvavý, krve prolití znamenaly, jakož se toho dost stalo ve Vlaších, není to dávno.