Na zádech umrlčí hlava, jistě moc vyznamenává, polepšme života svého, ujdeme i moru velkého."

Takové a jim podobné zpěvy předkládány našemu lidu к ukojení jeho zvědavosti a přirozené mu touze po zpěvu v dobách, kdy lid byl úplně sám na sebe odkázán, kdy ve vyšších kruzích, kde žalostnou měrou roztahovala se všude němčina, hleděno naň s patra a nedůvěrou. V těch dobách jenom uzounký kroužek vlastenců a to ještě potají od-bíral české, velice řídce vycházející časopisy a knihy. ' Jen tuhý život lidu, jeho pradávná nenávist ke všem novotám, byly příčinou, že přečkal svízelné těžké doby a dočkal se po hrozných útrapách konečně svobody a samostatnosti duševní i tělesné.

*

Nyní přikročím к zajímavějšímu již oddílu písní kramářských, totiž к písním, jež místo novin, které stále bývaly v našich dědinách jen výjimečným hostem, dávaly lidem zprávy, ovšem velice opožděně a málo pravdivě, o současných událostech veřejných. Písně ty ovšem byly dle vkusu prostých skladatelů, zabarveny tendenčně, ale lid je přijímal s nadšením zvláště za nepokojných let válečných,, kdy mnoho našich synů daleko za hranicemi trávilo a mnoho mateřských srdcí krvácelo.

S písněmi toho druhu shledáváme se u nás již v XV. a XVI. věku, jen škoda, že mnohé zanikly beze stopy a z některých zachovaly se jen skrovné zbytky.

„Píseň к Panně Marii Vítězné", vydána v uherské Skalici bez udání roku tisku, kdež mimochodem řečeno, v dřívější době vycházela řada zpěvů v kulturním ohledu velice důležitých, opěvuje vítězství zbraní císařských na Bílé Hoře z roku 1620.

Vítězství přičítáno Panně Marii Vítězné, u které si je vyprosil známý Dominik a Jesu Maria, který do bitvy nesl obraz Panny Marie v Štěchovicích od kacířů zneuctěný. Než se bitva strhla mával kněz zmíněný obrazem k nebi, které se před očima celého vojska otevřelo a houf andělů, vedením sv. Václava připojil se к vojsku císařskému.

„Nová píseň" bez udání roku a místa tisku, patrně ale složena koncem XVIII, věku,, líčí popravu Ludvíka XVI., který již jako manžel oblíbené císařské princezny Marie Antonie, těšil se sympatii lidu. V tisku přičiněna jen poznámka: „Má známou notu." Podávám ji celou doslovně:

1. Nebe, země ustrňte se, již se jest vskutku stalo, nevýmluvné ukrutenství v Paříži vykonalo.

Plačte nad tím všichni lidé, litujte krev nevinnou, nemějte srdce kamenné, poslyšte tu věc divnou!

2. O, bohaprázdný Paříži, jak ty se Bohu rouháš, když před obličejem Božím, takové skutky pácháš.

Když krále svého milého, tak nevážně morduješ, ta krev na tě pomstu volá, jak se vymlouvat budeš?

(Pokračování.)