V rozmanitosti způsobů těchto lidových staveb, jaká se jeví v hornatém kraji šumavském pod Boubínem, zračí se zajisté i všestrannost názorů i nápadů lidu toho kraje. Mnohé podobné sebráno a přineseno bylo ze světa, kam většina jeho za chlebem se ubírala. Lid vedle své hroudy, jej nedostatečně živící, učí se řemeslům, jde do světa, odkud pak přináší své poznatky. Známé jest světáctví lidu šumavského, i to, že ve světě vždy jeho schopností bylo užíváno. Dovede však do výtvorů svých vložiti i výsledky svého přemýšlení. Myšlenky a schopnosti vyrostly z půdy domácí, kdežto zručnost a technické provedení přivlastnil si tvůrce namnoze mimo svůj domov.

*)

Řešíce otázku československou, dovoláváme se obyčejně jen filologie a historie, zapomínajíce, že hlavní slovo v této otázce má etnografie, jejímž úkolem jest ukázati, pokud Slováci liší se od Cechů národopisně, t. j. svou kulturou hmotnou ą duševní. A tu především třeba vytknouti, že se názvů „Slováci" a „Cechové" často užívá příliš v starém, politicko-geografickém smyslu slova, takže z toho vznikají častá nedorozumění: za Slováky se pokládají zpravidla jen t. ř. uherští Slováci, nyní nazývaní buď zakarpatskými anebo, prostě Slováky (proti moravským Slovákům), kdežto pod názvem „Cechů" myslí se dosti často jen obyvatelé z bývalého království českého. Vůbec ten territo-riální podklad, z kterého vyrůstá každý nacionalismus, se stále příliš cítí a uplatňuje i v našem československém národství. Jako na př. při názvech „Indoevropané" a „Indogermáni" myslíváme hlavně na Indy a Evropany nebo na. Indy a Germány, vynechávajíce (v představě!) řadu národů, kteří bydlí mezi Indií a Evropou (nebo Germanií), ale kteří přes to do rozsahu ^oněch pojmů náležejí: tak tomu bývá v denním životě i s názvy „Čechoslováci" a „československý", pod nimiž se rozumívají zhusta jen teritoriální Cechové a Slováci, při čemž zapomíná se na Moravu a Slezsko, jakož i na národnostní naše ostrovy a menšiny, mimo souvislou oblast usazené. Je to hlavně lid — na Slovensku však i inteligence —, který takto chápe ony pojmy, nemoha si jich jakoby odkon-kretisovati a nahraditi teritoriální význam obsahem národnostním. Toto lidové, populární stanovisko třeba ovšem povýšiti na vědecké stanovisko etnografické (resp. psychologicko-etnografické):