ravské inteligence v Praze a tak podobně, takže starý kmenový život a krajový patriotismus lidu a regionální nacionalismus („moravismus") inteligence byl nahrazován nacionalismem všečeským proti všemu úsilí úředních kruhů vídeňských, které vydatně podporovaly partikulární snahy na Moravě a ve Slezsku. Vývoj ten mohl rychle postupovati, poněvadž tu byly podmínky hospodářsko-sociální: větší zprůmyslnění a zobchod-nění celého území, vytváření průmyslových a obchodních středisek (Brno, Olomouc-Prostějov, Opava-Мог. Ostrava) a s tím i středisek kulturních (Brno, Olomouc, Opava), povznesení zemědělství vznikem zemědělského průmyslu, poměrně malou dělbou statků a školením rolnického dorostu, všestrannější rozvoj jiných sociálních povolání atp. Tito činitelé silně působili na rozklad lidové kultury tradiční (přestavby statků, ztráta kroje, změněný způsob orby a jiných zemědělských odvětví zracionali-sováním a zintensivněním veškerého zemědělství, pozvolné „panštění" mravů a obyčejů, proměny v patriarchálním rázu rodin a v obecních pořádcích, zánik lidového umění písňového a výtvarného atd. atd.) — zkrátka na onu nivelisaci „svérázné" kultury slovanské, která byla nahrazována krok za krokem „světoběžnickou" (jak se rád vyjadřoval Fr. Bartoš) civilisací městskou anebo poloměstskou,*) jaká byla běžná již ve většině krajů českých.

Ovšem, tento proces v hmotné i duchovní kultuře severozápadní Moravy a části Slezska nepostupoval všude stejně rychle, tak jako ostatně v Čechách nezanikla na př. stará plátěná kultura krojová rázem po celém území (srov. na př. blaťácké a domažlické kroje).

Jihovýchodní část Moravy a těšínské Slezsko jakoby nebyly zachváceny tímto kulturním procesem, neboť tam chyběly ony hospodářsko-sociální podmínky к němu, anebo působily jen měrou nevalnou. Odtud onen zachovalý svéráz moravských Slováků, Valachů a moravskoslezských Lachů, kteří po léta soustřeďovali a soustřeďují dosud živý zájem našich i cizích národopisců z povolání i národopiseckých diletantů. Sami cítí svoji odlišnost na př. od pravých Hanáků a Horáků, tím více od Čechů, zachovávajíce si svůj kroj, svoje nářečí, svoji rázovitou povahu sanguinicko-cholerickou (proti flegmatickým Hanákům), zkrátka starší stupeň veškeré kultury hmotné a duchovní, tvoříce po-nenáhlý přechod od pokročilejší kultury (ev. civilisace) západní ke kultuře karpato-balkánské, k níž náležela Halič, Uhry a Balkán a která představuje starobylejší stupeň pastýřsko-zemědělské kultury opravdu lidové, t. j. ručně lidem vytvářené.**)

Jako není ostrých národopisných hranic mezi Čechami a Moravou se Slezskem, tak i z Moravy a Slezska je jen nenáhlý přechod к sousednímu Slovensku, s nímž vlastně moravské Slovensko s Valašskem i Lašskem činí etnografický celek, ježto stupněm své hmotné i duchovní