kultury více se podobají tyto kraje^ Slovensku než severozápadní Moravě a Čechám.*) Ovšem, jako v Cechách a v severozápadní Moravě není všude kultura na stejném stupni, tak i celé Slovensko (v etnografickém smyslu slova) nestojí na téže kulturní úrovni. Cím blíže к západu, tím vlivy západní civilisace jsou patrnější, jakož i tam, kde vznikla průmyslová a obchodní střediska, anebo kde podmínky hmotného blahobytu byly příznivější a vliv měst větší. Moravské Slovensko dostávalo se již dříve víc a více pod sféru kultury západní, kdežto „uherské" Slovensko octlo se trvale pod jejím vlivem teprve od světové války. Jsou ovšem i. na celém Slovensku kraje, které v hmotné kultuře již hodně jsou pokročilé, ale průměr přece jen zůstává na úrovni poměrně nižší, ale zato slovansky uchovalejší („svojrázne"), než jakou nacházíme na př. na mor. Hané a v Cechách.

Historicky je zjištěno, že naši předkové přišli do nynějších sídel ze severu branou oderskou a usadili se nejdříve v severních Cechách v úvalu labském, na Moravě a na západním Slovensku, takže do t. ř. pozdějšího uherského Slovenska dostali se z Moravy.**) Staré Slovensko soustředěno bylo hlavně na západě v t. zv. Nitransku a dělilo se na kmenová území (na Vážany, od Trenčína na jih, na Ni trany, kteří byli asi nejsilnější s hradem Nitrou, na Pohronce s Ostřihomem a na Honťany). Staré správní hranice diecése ostřihomské ukazují, kde byli usazeni Slováci v Uhrách: t. ř. boží soudy (soudy pravdy), pocházející z doby pohanské, konaly se v Ostrihome a v Bratislavě. Ve Velké Moravě byly soustředěny snad všechny československé kmeny, ale Slovensko a Morava nepřestaly tvořiti ani po zániku velkomoravské říše jednotného útvaru politicko-geografického s Cechami (za Přemyslovců). Četné cesty a zemské brány, spojovaly staré Slovensko s Moravou a odtud přes Brno a jinudy s Cechami (u Bratislavy, u Jablonice a Turé Lúky a konečně u Trenčína). Nitransko odděleno bylo od Moravy Nízkými a Bílými Karpatami, takže údolí řeky Moravy (i s Dě-vínem) patřilo vlastně již к Moravě, resp. tvořilo jakýsi pás stráží, které byly později osazeny na př. Šikuly (odtud ona vesnice Sekule nedaleko Kútů na hranicích slovensko-moravských). Svědčí o tom i Uherský Brod a Uherské Hradiště na Moravě, jakož i jiné hrady, hradiště a brány, kterých je tento pomezní kraj dosud plný. To všechno byla strategická opatření, jimiž pozdější Uhersko se bránilo. Od r. 1025 stalo se Slovensko součástí říše maďarské (resp. uherské), ale Pováží tvořilo jakési „confinium" proti českým králům, kteří si činili nároky na Slovensko. Arpádovcům Jaylo třeba opatřiti celé toto Zaborsko řadou nových hradů (Stupava, Saštín, Holič) a obsaditi Maďary (ev. Šikuly, Pečeněhy, Polovci a pod.) staré stráže (srov. Sekule, Plavecký Štvrtek).