Od té doby Slovensko stává se údělným knížetstvím v dynastii uherské, jakkoli s uherskou Pannonií netvořilo vlastně nikdy zeměpisného celku, spíše s Moravou, s níž mělo úplně shodný ráz národnostní i kulturní (křesťanství nejprve slovanské a později latinské, kolonisační poměry i hospodářské řády, reformaci i protireformaci, národní obrození atp.). Píše o tom V. Chaloupecký v citovaném už díle na str. 315, shrnuje své obšírné výklady takto: „Slovensko přes to, že bylo politicky připojeno к uherskému státu, zachovává si kulturně souvislost se svojí mateřskou zemí po celá století a nepřestává býti součástí českého západu, jako nikdy nepřestalo býti součástí Moravy a západu v ohledu geografickém. Historie Slovenska od století XIII. (či vlastně už od století XI.) až do století XX. je historií postupného přerodu této krajiny ze země české v zem uherskou . . . Přerod ten nebyl nikdy dokončen, protože stála mu v cestě sama příroda. Úsilí uherského státu o trvalé připoutání Slovenska к Uhrám dovedlo sice poněkud tyto přirozené základy oslabiti, avšak ani staletá snaha a práce uherská nedovedly zničiti přirozené základy národní a geografické jednoty. Slovensko zůstává s Moravou jednotným celkem geografickým, jazykovým a kulturním i za doby, kdy politická hranice dělila je ve dví. Československá kultura podmaňuje si pak slovanské, ba i neslovanské živly, které kolo-nisace přivedla do země a do její pomezí. Tím vším* položeny byly základy ke kulturním dějinám pozdějšího středověku na Slovensku a vlastně i základy Slovenska nynějšího. Odtud pak dějiny Slovenska dostávají své zvláštní zabarvení a svůj individuelní ráz na řadu století: jsou to dějiny země, která sice politicky patří к Uhrám, ale v ohledu kulturním nepřestává žiti s českým západem." —

Tvořilo-li Slovensko s Moravou od doby osazení slovanskými kmeny jednotný celek zeměpisný a bylo-li jen vývojem politických událostí správou přivtěleno к říši uherské, běželo by nyní o to ukázati, jak za různých politických okolností od XI. století rozlišil se tentýž kmen, nazvaný slovenským, v kultuře hmotné a duchové, jen tím, že menší jeho část vyvíjela se na Moravě, která s Cechami měla své vlastní osudy, kdežto větší část připoutána byla к Uhrám, čímž „oslabeny byly přirozené její základy československé". Naše výzkumy chtějí několika paralelami osvětliti, do jaké míry podařilo se úsilí uherského státu, aby „Slovensko postupně přerodilo se ze země české v zem uherskou", jakkoli tento přerod nebyl podle V. Chaloupeckého nikdy ukončen, ježto příroda sama stála tomu v cestě.

Napsali jsme výše, že jihovýchodní Morava s východním Slezskem (t. ■ ř. moravské Slovensko s Valašskem a Lašskem) rázem a stupněm své národopisné kultury spíše souvisí se sousedním Slovenskem, neboť teprve od posledních 30—50 let octla se pod silnějšími účinky západoevropské civilisace, podržujíc stále ještě svoji staroslovanskou kmeno-vitost. Podívejme se, jak se odlišují jednotlivé obce s obou stran bývalých politických hranic moravsko-uherských, abychom posoudili, pokud na Moravě kulturní vývoj pokročil a pokud slovenské obce v Uhrách buďto se opozdily ve svém vývoji, anebo se změnily pod účinkem jiného prostředí politicko-kulturního! Při tom však předpokládejme, že kdysi stály obojí tyto vesnice na stejném kulturním stupni, jsouce osa-