Z hospodářských rostlin pěstují se: réž, jačmeň, žito (pšenice), ovsa málo, e r t e p 1 e, řepa cukrovka, čekanka, trochu j a t e 1 i n y (hodně lučního sena!) a j. Oře se: pod réž dvakrát pluhem a jednou h á rkuj e kultivátorem a d r apákem; dříve se oralo třikráte, ale nehárkovalo. Pluhy i brány jsou nyní železné; dříve byly dřevěné. Staré dřevěné pluhy se železnou špicí byly vystřídány ruchadly, která se však neosvědčila ; Sakový pluhy s dřevěným zřídel e m ustoupily celoželezným pluhům. Obilí seje se secím strojem; dříve se pohazovalo ručně a pospě-šákem s pěti radličkami se zaorávalo.

Za starších dob (do 80. roků min. stol.) t všichni sedláci střídali v jedněch polohách jariny, oziminy a saděné. Úhořilo se poměrně málo, ježto nebylo nikdy mnoho pole. Hnojilo se listem, neboť dobytek se vyháněl na pašu (i koně v létě přes noc). Staří hospodáři velmi mnoho seli obilí, nesázejíce řepy; za to pěstovali šošovicu a zelé (na rozsáhlých zelnicích), které vozívali do Myjavy na prodej. Lukám nevěnovalo se nikdy mnoho péče, poněvadž je řeka Morava dobře zúrodňovala. Nyní po regulaci jejího toku trhají se louky na pole. Jinak hodně chudobných lidí živí se dřevorubačstvím v lesích a sedláci kladařstvím (odvážením klad). Ježto je mnoho železničních zřízenců v Lanžhotě, jejichž rodiny mají režijní lístky na drahách, mnoho lidí se chytilo překupnictví.*)

V Brodském orba, chov dobytka a veškeré hospodaření stojí dosud na nižším stupni. Pole se obdělávají ručně, neboť kromě plúžků oborávat grumbíre (zemáky) a položelezných pluhů není na nic strojů. I obilí mlátí se většinou ještě cep am a (a jen málo ke p lam a — koňským strojem a motorem — benzinovým). Obilí se seje ručně, a to jen réž, málo žita a oves a jačmeň jen tam, kde škodí voda. Zato neobyčejně mnoho se sázejí grumbíre (zemáky), dosti turkyně (kukuřice), fazule a futrové repy (ne cukrovky) a zelé jen „pro sebjä": „Z grumbírů sa vypuacáme!" hovoří Brodští, chtíce naznačiti, že zemáky jsou jejich hlavní rostlinou, z jejíhož výtěžku platí daně a pod. Druhy zemáků sázejí se „všelijaké", jak jim je ze světa „došikovali". Ale — a toto je typicky odchylné od Lanžhota! — v Brodském dosud sejí všichni rolníci „réž v jedněm poli a grumbíre v jedněm" ! Dlouho jsem myslíval, projíždívaje Brodským a vídávaje ohromné plochy oseté rží (žitem), že je tam snad velkostatek. Ale „u nás to néni pomňatené jak na druhých kotároch!" vysvětlovali mi Brodští! Zachovává se tedy u nich docela vědomě staré trojpolní neboli trojstranné hospodářství (úhor —■ žito — zemáky), jen s tou odchylkou, že se již neúhoří, nýbrž hned do brambořiště se seje znovu žito, ježto pole se již hnojí a nepotřebují oddechu. Pod réž sa zore ráz, pod grumbír ore sa aj štyry ráze: dvakrát až trikrát na podzim, na jaro ráz. Indá sa tolko neoralo! Věnuje se tedy pěstování zemáků poměrně značná péče, jako snad nikde jinde. A je známo, že ranné zemáky z Brodského, Kútů