a vůbec z těchto míst rozvážejí se široko daleko vlakem, neboť jsou nejen brzy zralé (v písčité zemi!), ale i opravdu chutné!

Jinak v Brodském jednotliví sedláci mají sice dobytek (4—6 hovězího a 2 koně, ušípaného jen 2—3 kusy), ale nezušlechťují ho tak, chovajíce poměrně málo plemenic atd. Grunty jsou malé, pole se musejí dobře hno-jiti, takže jen proto prý se chová dobytek.*) Na zabití kupují si z Břeclavy, kam vůbec i před světovou válkou „z Uher" na Moravu dojížděli hojně na trhy. Včelařstvím zabývají se málo, ježto prý to „vody kazá": „Ked je paša, dojde voda (t. z Moravy) a zaleje!" Voda s rybami je panská („Páni majú regal. Indá to byuo fraj, včil to dávajú do pachtu Brňákom"). Ryby se chytají na udice, nejvíce v noci, aby nikdo nebyl chycen. Pokud se týče sadařství, bývalo kdysi mnoho štěpnic po lesích, ale „páni to zaujali a zničili". Nyní jen v humnech se pěstuje ovoce, ale je ho málo, takže se ani nesuší, ani nevaří, ani nepálí. Konopě se již také nesejí. Kosiny se kupují v Kosticích a jinde. „Dzífčence prádali, včil haklujú, šringlujú, ale nevyšívajú, len máuo." Sedláci doma si tu a tam něco spraví, ale jinak nářadí zhotovují jim r e m e s n í с i.

Rodiny v Lanžhotě bývaji četné (3—5 dětí průměrně, nejvíce 10), chudobnější četnější než selské. Je pravidlem, že spíše dědí mladší děti než starší, aby. rodiče nemuseli tak brzy na výměnek. Rodiče však neodcházejí vždy do výměny, nýbrž žijí někde „s rodinou". Soudy o dědictví jen tu a tam se vyskytují. Nenašetří-li se věno dětem, vybývají se z domu pozemky, čím mnoho čtvrtlánů bylo již rozděleno. Bohatá nevěsta dostává nyní ze čtvrtlánů (28—30 měři-cového) věnem asi 8—10 měřic pole, ale podvádí se pro vysoké poplatky. Jinak se rodiny snášejí. Veřejná mravnost je normální, nemanželských dětí není mnoho a nebudí to rozruchu. Válka poněkud uvolnila mravy. Občané se strážníky střídají se v občanských hlídkách. V obci vládnou: úřade s pudmistrem v čele, mimo to jsou ještě sáčí (odhadci). Obecními sluhy jsou: pastýř, hrobař, strážník (fojtik), noční policajt (býv. hlásný) a hotaři. Mají pevné platy bez naturálií, neboť mají své domky.

Na obecním domě je nemocnice. O vánocích na Štěpána volí se stárci, kteří jsou odpovědni za pořádek u muzik mezi chasou. Obecním znakem byla dubová větev se žaludy.

V Brodském jsou poměry poněkud odlišné, dané hlavně jiným kulturním stupněm a jiným státním příslušenstvím (k Uhrám). Dětí v rodině bývá také hodně; proto se „grunty potrhaly" a nastavělo se chalup ve dvoře. Při jejich vybývání z domu „gdo vypuaciu, ten dzedziu predok", t. j. syn (také ne vždy nejstarší!) zdědil grunt a svým sourozencům vyplácel dědické podíly. Tak na př. dcera dostávala z domu jen výbavu : šaty, truhlu, 100—200 zlatých hotových peněz a krávu, pole žádné. Později začalo se dávati dcerám po 5—6 měřicích**) a dnes dělívají se všechny děti rovným dílem. Zádruhy není, ani prý nebyla. Děti rodičům říkávaly „tato", „mamo"; dnes „po pansky" oslovují je „tatíčku" (n. „tatínku"),