„mamičko" (n. „maměnko"). Se starými rodiči jedná se poměrně hůře než v Lanžhotě: odcházejí buď na výminku, nebo chodí „po žebránu", nebo „ho strčí do dzíry". Rodiče pamatují proto na sebe zvláštní i z b é t к о u, sypanou výminkou a dvěma kousky polí, ale při jednom stole nebývají, anebo jen velmi zřídka.

Obecní úrad skládal se dříve zrychtára, hospodára, prí-sažných (úradských), konšela a hajtmana (policajta, jehož odznakem byl „železný čagan"); za doby roboty býval ještě fojt u panského. Dnes už není ani fojtů, ani konšelů, ani hajtmanů, jen rychtář, prísažní (úradski) a kišbír neboli portáš. Obecního majetku není mnoho, obec jej spravuje sama. Jsou to hlavně louky, odkud se sklízí seno pro obecní býky. „Na vartu" ještě se chodí „z pořádky". Obecními sluhy jsou: dva hlásní, hotař a pastýř.

Pokud se týče politického rozvrstvení obyvatelstva v obou obcích, promluvíme o něm souvisle v odstavci o vzdělání. Tu jen uvedeme tolik, že také po této stránce poměry v Lanžhotě jsou složitější a vyvinutější, neboť jsou tam zastoupeny téměř všechny naše politické strany (z 30 členů obecního zastupitelstva je: 9 lidovců, 8 komunistů, 5 agrárníků, 5 československých socialistů a 3 sociální demokraté), kdežto v Brodském jsou většinou samí „ludáci"; socialistů (komunistů) je poměrně málo a agrárníků ještě méně.

O Slovácích moravských je známo, že jsou sice pěkně rostlí, ale v Lanžhotě převládá vzrůst prostřední, kdežto praví Podlužáci z Týnce, Mor. Nové Vsi atd. jsou prý poměrně vyšší. Komplexe je více tmavá než světlá — kaštanových vlasů je snad nejvíce. Muži jsou průměrně pěknější než ženské, které jsou „drobnější".*) Také „uherští" Slováci z Brodského jsou nejvíce střední postavy a „bar-navých" (kaštanových) vlasů. Jsou však prý, jak sami vypovídají, „mí-šaní" (vysocí, střední i nízcí, tmaví i světlí, ale tmavších je prý více). К vojenské službě hodně je berou.

Typově by tedy mezi Brodskými a Lanžhoťany nebylo rozdílu, jakkoli na při lanžhotští „pacholci" zdají se urostlejší, mrštnější a svižnější. Ale to působí jejich choleričtější temperament, jejich smysl pro osobní statečnost a tělesnou zdatnost, pro veselost a zpěvnost, jak je to známo z jejich „hošijí" (vyskakování před muzikou o sázku, z bývalého pasování o kosířek atd.). Staré pasování měnívalo se v bitky a rvačky, ale „lanžhotských hodinek" (nožů za holínkou) už není. Jednou za čas se pobijí ještě i nyní, ale jen po suchu. Duševní nadání v mládí projevuje se více ke slohu a ke kreslení, nežli к počtům. Ne nadarmo J. Herben napsal o mor. Slovácích, že jsou od přírody básníky, kteří nestrpí životní prózy. Osobní hrdost a statečnost mužských vystřídána je velikou parádivostí u žen. Lehkověrnost se vytrácí, také sudičství není již typické. Smysl pro hospodárnost stoupá, hlad po půdě jest ohromný. (Platí se až 6.000 Kčs ze měřici půdy.) Názor na vzdělání a na školu se změnil od základů. Alkoholismus však je přes to velmi rozšířen, třebaže nemá kořalečního rázu. Za kořalku se Lanžhoťané stydívali,