dávajíce přednost vínu a pivu. Hostinská živnost je dosud z nejvý-nosnějších. Kořalka pije se jen při práci s nádeníky. Muziky, po nichž jsou Lanžhoťané bez rozdílu pohlaví i věku jako posedlí, naučily nejednoho lumpačiti a děvčata obraly o poctivost. Záletnictví (frajéřství) bývalo vždy rozšířeno v různých formách. Ale také tyto poměry se vlivem vzrůstajícího vzdělání zlepšují. Nebyly vlastně nikdy tak tragické, jak se o nich psávalo, jako by Slovácko degenerovalo od kořalečního moru. Alkoholismus mor. slovenský býval vždy více sváteční (o muzikách, o výročních a rodinných slavnostech atp.), takže nikdy tolik neškodil jako denní pivaření městské společnosti.*)

Brodští nejsou tak živého temperamentu jako Lanžhoťané. Sami sebe pokládají za „mírné" lidi, kteří se ani nebijí, ani nesoudí. „Za stara" bývaly prý častěji bitky i soudy, ale naučili se prý ve světě ústupnosti, říkajíce moudře, že „šak vyhraje z krávy retázek". Také se již tolik nepije, neboť je to příliš drahé, jako před válkou. Najdou se alkoholici, ale ve všední den nebývá nikoho v hospodě. Před 20—30 roky bylo prý ještě lépe, neboť ani v neděli se nechodilo do „šenku". Víno se dováželo do hospod z Rakous, do domu nikdy. (Lanžhoťané rádi prodávali seno za rakouské víno!)

Musí se tvrdě pracovati, neboť lidé žijí většinou z práce svých rukou, chodíce po „tovarychách za Moravu, na štreku, do Rakús". Dělníkům dával sedlák „šnops", ale nyní „dá mu jeho tovarych a dzi!" Dříve byli prý lidé „sprejnejší", poněvadž bylo laciněji a u sedláka všeho dosti, takže nádeníci i se svými rodinami se obživili. Nyní se již nedává к ust (strava), ale dělníci vyplácejí se penězi (20—25 Kč).

Pověděli jsme výše, že všeobecné vzdělání v obou obcích stoupá, působíc blahodárně jak na povahu, tak na veřejnou mravnost. Ale na Lanžhotských je tato úcta a láska ku vzdělání patrnější a uvědomělejší než v Brodském, kde jen zvolna se vyvíjí. Nejlépe nás o tom poučují stav školství, spolkový život a zájem o veřejné otázky. V Lanžhotě je pětitřídní škola obecná s pěti definitivními pobočkami a závěrečnou třídou. Od r. 1922 trvá ještě škola občanská (měšťanská), která nese jméno pres. Dra T. G. Masaryka a kterou postavil „Lanžhot svým dětem v šestém roce republiky". Jest o třech třídách a je koedukační. Byla vystavěna nákladem 1,400.000 Kč, má pěkné pomůcky, tělocvičnu a vůbec působí pěkným dojmem. Návštěva ve škole značně stoupla proti starší době. Jinak dělí se o výchovu ą vzdělání lidu rozličné spolky: sokolská jednota, s níž splynul Čtenářský spolek, dělnická tělocvičná jednota, orelská jednota, pěvecký kroužek, odborové sdružení železničních zřízenců (čsíov. strana socialistická). V místě je i sportovní klub, který je velmi čilý. Knihovny jsou dvě: obecní (ve škole) a sokolská. O politických stranách a organisacích psali jsme již dříve při životě v obci. Je v té příčině hodně rušno v Lanžhotě, což svědčí o občanské uvedomelosti.