Po nábožensko-církevní stránce lid světovou válkou velmi zvlažněl: kněz ztratil vliv, do školních síní dostaly se obrazy Husův, Komenského a Masarykův. Síří se československá církev a jsou i lidé bez vyznání.

Národní uvědomění proniklo již před válkou. Slovo „Praha" mělo dobrý zvuk. Nazývali se Slováky, ale tíhli к českému národu, к nedaleké císařské Vídni méně. Dříve posílali děti do Rakous, ale později sami byli proti vyučování nepovinné němčině na své škole. Za světové války dolehla sem persekuce. V Kosticích studenti rozšířili ruské letáky; z toho bylo vyšetřování a na 20 lidí bylo pozavíráno na Špilberku v Brně. Lid cítil správně národně, jen farář, lesní personál knížecí, starosta a četník Kupsa, který udával lidi, ale na své štěstí při převratu zemřel, chovali se rakušácky a protinárodně. Ovoce, zaseté školou, „Sokolem" a jinými národními spolky, se tedy neztratilo. Padlých ve vojně není mnoho.

V Brodském poměry nejsou daleko na té kulturní výši, jako jsme je vylíčili z Lanžhota. Školské vzdělání obstarává jen církevní římskokatolická škola, která ovšem nemůže se vyrovnati obecné a měšťanské škole lanžhotské. Z národních spolků není činný žádný: i orelská jednota upadla. Knihovny vůbec v Brodském nemají, jen „pán rechtor" tu a tam půjčoval. Donedávna prý ani rychtář neuměl psáti, ale nyní již větším dílem všichni občané vychodili školu. Lid, z kterého mnozí jsou protřelí světem, nemá jakoby smyslu pro veřejný a spolkový život. Ani potravní spolek se tam neudržel a „prepadeu".

V příčině národního uvědomění je to ovšem se Slováky z Brodského jiné, než s lanžhotskými, neboť „uherští" Slováci mají své kmenové povědomí: „Uherscí Suováci ze Slavonie vyhnací od Maďarů pred rokama, ale Suováci dycky! Z Maďary sme nebyli kamarádi velicí, a včil by nás rádi. Za Moravu sú Moravci, ale moravscí Suováci byli dycky s nama sprícelení! Šak sme my dycky chodili na trhy do Brecuavy, na jarmaky do Hodonína, do Veselá, do Hradišča s koňma aj ze statkem ! Brocké z Lanžhotem jak jedno: ket sa pásauo, chuapci pri brehu byli dycky kamarádi!" Ve světové válce mnoho lidí padlo. Byla velká drahota, ale bídy nebylo. Z Břeclavy Moravci měli prý hladu a proto dojížděli do Uher, ale je četníci honili.

Zato moravští Slováci z Lanžhota nesmýšlejí nejlépe o svých sousedech z Brodského, posmívajíce se jim výrazy „kuřátka", „beťar", „húpý jak Bročan" atp. Nikdy se s nimi nemísili, anebo jen málo, že na př. děvčata z Brodského sloužila v Lanžhotě. Byly řídké případy, že by se Bročan přiženil do Lanžhota. Příbuzenských styků mezi obcemi nikdy nebývalo, jen jeden kolář z Brodského se usadil v Lanžhotě. Ale jinak Lanžhotští jezdívali vždycky kupovali dobytek, víno a maso do Brodského. Ze Smolińska za Brodským vozívali vždy zeleninu do Lanžhota a dále.

Pozoruhodné jsou tyto styky obchodní mezi „Moravci" a „Uhry", zvláště pokud se datují z doby předpřevratové. Starý zemský patriotismus dosud udržuje se mezi lidem: Lanžhotští stále říkají Uher, Uherka atp., mluví-li o lidech ze Slovenska, Bročané zase nazývají