str. 113
Výšivky jsou vesměs bílé, jak jsme při kroji uvedli, a velmi vyvinuté. Kraslice jsou také běžné. Malůvky viděti uvnitř v oknech a v že-bráčkách (výstupcích přede dveřmi).*)
Proti tomu Brodské bylo vždycky a jest dosud lidovým uměním velmi chudobné proti Lanžhotu, v čem se jeví rovněž podstatný rozdíl mezi těmito sousedními obcemi, osazenými sice stejným slovenským kmenem, ale tu moravským, tam uherským. Písně udržují se starodávné, ale jsou prý „pomňatené" (obsahem rozličné), nejvíce „o milém". Tance staré (šardáš, verbuňk, na skok, vrcená) už vymizely, nyní prý jen polka, tajč a pod. Výšivek vůbec nebylo, anebo jen v skromné míře, a není. Domy se jen „líčily" (vápnem bílily), ale nemalovaly, ani na výstupkách; jen obrovnávka bývá zelená nebo modrá.**) Vajíčka se nemalovala, jen barvila na červeno, na zuto, na zeleno.
O to byl a jest život v Brodském méně poetický než v Lanžhotě, kde jsou lidé opravdu „umělci života", jak psával o moravských Slovácích J. Herben.
Lidové lékařství, úmrtnost, hygiena
Poněvadž jak Lanžhot tak Brodské leží na březích řeky Moravy a jejích přítoků, které se často vylévaly z břehů a zaplavovaly kraj, naplňujíce vzduch nezdravými výpary a rozličnými živočichy (komáry a pod.), řádívala mezi lidem obou obcí zlá hodoňka (zimnice), kterou lidé velmi mřeli. Také souchotiny (suchá nemoc) vyskytují se často. Děti bývají postiženy spálou a záškrtem. Z jiných nemocí vyskytuje se tu a tam raku ženských (v prsou) v Brodském. Pokud se týče léčení, v Lanžhotě mají obvodního lékaře v místě. Také do Břeclavy a jinam jezdívají к lékařům.***) Je pozoru-hodno, jak stoupá strach o dětské zdraví v rodině a vůbec hygiena a péče o lidské tělo.
Do Brodského dojíždí každých čtrnácte dní lékař z Gbelů, ale lidé vyhledávají i břeclavské a jiné lékaře. Lidovým lékařům (ženským) se přestává věřiti: „Na Búrech je jakási čarodenica, ale pomáhá z peněz!" †) Jinak staré domácí prostředky nepozbyly víry (lněné seménko od opuchlín, různé zeliny, psí sádlo a maso od souchotin atd.). Také v Brodském, jako v Lanžhotě, zdravotní poměry se zlepšují, třebaže ne stejnou měrou.
Reč
O nářečí z Lanžhota v rámci nářečí podlužáckého a celého mor. Slovenska jakož i o západoslovenském nářečí župy bratislavské bylo již dosti psáno (srov. práce Bartošovy, Noháčovy, Folprechtovy, Suchého a j.). Nejnověji shrnul znaky těchto nářečí univ. prof. Frant. Trávníček z Brna v knížce „O českém jazyku", kamž tuto čtenáře odkazujeme, ††)
Nám pro srovnání postačí teksty, které jsme sami na místě zapsali a které tu úplně foneticky podáváme:
*) J. Noháč háji tvar „žebráčna", ježto prý se tam žebráci modlívají, ale já jsem slyšel vždy jen název „žebrácká", к čemuž jest ovšem stejná etymologie. **) Ale i v Brodském i v Lanžhotě šíří se městská úprava domů. ***) Železniční zřízenci mají svého úředního lékaře v Břeclavě. †) A jeden „lump" prý trhával zuby lidem. ††) Lidová universita XI., „Melantrich", Praha, stran 120. (Našich nářečí se týkají str. 41—51 a 59—63, kde jsou i ukázky z Lanžhota a z Pajštúna).
|
