Išua do muyna stará Beneška mlet. Na příuasku, kady šua, seďéu hastrman. Sak to byuo o půnoci. Prežehná sa a dá mu facku od ruky. Povidá: „Právo s cesty!" — Tak sa moseuo zacházat z hastrmanem, ked nechceu mňét zué následky.

Hastrman sa pohroziu, že sa pomstí. Na druhý deň védeu její syn do struhy koňe puavit. Ná, sotfá že ich tam vevédeu, začáu ten kůň tonut. On hnet přeskočiu na teho druhého, na náručního. Vyjeu z vody, a seduového hastrman utopiu. Sak sa to zistiuo: ked ho vytáhli, mňeu vyznačené hastrmani drápy na zadní noze.*)

Habáni tu bývali pár domů, jak je Obecní dum. Sú tu aj hamre. Kristus ví, co tu byuo. Za pohanské víre tu byli pret tureckými vojnami. Kanále tu išli do Moravy, aj sklep je tu starodávný, co sa na-šeu. Volajaké fabriky tu moseuy byt. Jak sme kopali jamu, tam sme našli hrnce. Mŕtvole pálivali volakedy v hrnečku. Našua sa aj šabua pri mŕtvoli. Sak je to ve Skalici v tom múzeum.

Moc u nás paduo ve vojňe. Pomník sa strojí. Drahota hrubá, ale bída nebyua. Jačmeň sa šrotováu aj doma. Moravci mali huadu. Z Bre-cuavy chodili sem. na grumbíre a na múku. Ale ich honili aj do Moravy — do vody.**)

Z těchto ukázek je patrno, jak poměrně málo liší se nářečí lanž-hotské od nářečí z Brodského. Rozdíly jsou velmi nepatrné, vlastně jen „české ř místo typicky slovenského r (Břeclava—Brecuava, řepa—repa atd.). Lid sám to vyjadřuje případně slovy: „My (v Lanžhotě) říkáme, a oni (v Brodském) ríkajú!" Opravdu, při prvním poslechu obou nářečí se zdá, že rozdíl mezi Lanžhoťany a Brodskými v řeči není veliký, zvláště když i v lanžhotském nářečí vyskytuje se to typicky slovenské „ked" (když), „jeda (jedí), „věřá" (věří) atp., které za Moravou „Uhre" vyslovujú „jedzá", „věrá" atp. Jsou ovšem vedle nepočetných rozdílů hláskoslovných, kterými se obě sousední nářečí odlišují,***) ještě i některé různosti tvaroslovné (grumbíre, kanále, za pohanské víre atp.), slovníkové (v terminologiích domu, kroje atp. patrné), syntaktické i kmeno-slovné, ale to všechno jsou difference tak poměrně slabé, že bychom