souhlasili s onou lidovou distinkcí toho „říkaní" a „říkaní".*) Zejména Lanžhoťany s Brodskými spojuje ono charakteristické obalování (vela-risace) tvrdého t v a, které je rozšířeno hodně po celém moravském Slovensku.

Vůbec nářečí z Brodského, tak jako celá skupina západních nářečí (resp. podřečí a různořečí) na Slovensku, pojí se úzce ke skupině moravskoslovenských nářečí, s nimiž teprve tvoří vlastně západní nářečí slovenské proti střednímu, z něhož vznikla spisovná slovenština, a proti východnímu, přechodnímu jednak к polštině a jednak к ruštině. Pozoruhodné při tom však jest, že na př. horňácké nářečí má některé znaky hláskoslovné i jiné (mlieko, obed, vóz i vuoz, děň nebo dzeň, něsem nebo nesu, medza, s tým chlapom, pánovia atp.) společné se střední slovenštinou. To nás vede k tomu, že tito H o r ň á c i (jinak Podhořáky nebo Keďáky od ostatních moravských Slováků nazývaní), byli tu osazeni patrně později na panství strážnickém (a snad i jiném), aby mýtili lesy. Odkud byli sem přivedeni (či z horního Trenčanska, či i z dalších krajů středního Slovenska), o tom dosud málo víme. K nim patří i tak zvaní moravští Kopaničáři zpod Lopeníka к St. Hrozenkovu.

Ale pro nás je zajímavé, že i lanžhotští „Podužáci" jsou vlastně Keďáci, říkajíce keď nebo ked místo když. Z J:oho je viděti, jak plynulý je řetěz našich československých nářečí od Šumavy až po kar-patoruskou Verchovinu, od Krkonoš až za Komárno. Nelze tedy rozdč-lovati našich nářečí podle zemí — v tom je právě také kus starého historicko-geografického regionalismu —, nýbrž spíše podle starých kmenových center anebo podle charakteristických zvláštností ryze jazykových.

Příklad s Lanžhotem a Brodským nás o tom dobře poučuje, jak „náleží již historii", mluviti o moravských a slovenských nářečích, když vlastně ani řeka Morava, ani státní hranice uherská nedovedla roztr-hnouti toho, со к sobě po původu vždy patřilo. Politické hranice nejsou a nebyly národopisnými hranicemi mezi „Moravci" a „Uhry", ježto byli jak oni tak tito kmenovými Slováky (t. j. týmiž Slovany západními).

Tím však netvrdíme, že by na kulturu samu, t. j. na celý ten habitus hmotného a duševního života lidského, neměly ony politické hranice vlivu. Měly jej, a po některých stránkách dosti značný, jak jsme paralelami ukázali: Obě obce vznikly z nějakých stráží při zemské cestě přes řeku Moravu, obě byly osazeny patrně nejen slovanským, ale i cizím živlem, nad kterým však zvítězil živel slovanský. Obě osady měly stejné přírodní podmínky к svému rozvoji, ale časem na jejich úpravu a vývoj působily různé poněkud okolnosti, takže v dědinném typu je nyní mezi nimi rozdíl. Jiná výměra obecních katastrů vyžádala si odchylný útvar a vývoj selské usedlosti — a na to patrně vykonala vliv ona různost politické a vrchnostenské příslušnosti.

Cím více historií Uhry dostávaly odchylnější charakter od západu, tím i Brodské, které náleželo k šaštínskému panství, vyvíjelo se poně-