kud odchylněji, hlavně pomaleji, než Lanžhot, který sám tvořil s okolními osadami zvláštní panství, sousedící s panstvím břeclavským a s Rakousy. Toto různé milieu kulturní zřetelně se uplatnilo jak v hmotném (na př. v kroji a jeho výzdobě, způsobu hospodaření, způsobu zaměstnání, v životě obecním atp.), tak i v duševním bytu (na př. ve výtvarném a hudebním umění, ve vzdělání i v povaze lidu atd.).

Úhrnem představují Brodské a Lanžhot poněkud rozdílnější stupně téže kmenové kultury, kterou tentýž lid jednak zdědil po společných předcích, jednak pod různými vlivy různého prostředí sám si vytvořil, nebo i přejal. Tato kulturní diference je patrna zvláště na vzhledu osad, na úpravě příbytků, na životní míře obyvatelů, na jejich názorech na život, na jejich způsobu života atd., atd., hlavně také na jejich národním a politickém uvědomění. Jak Lanžhoťané tak Brodští pokládají se za Slováky, jenže moravští Slováci z Lanžhota, vyrůstajíce pod vlivem českého nacionalismu, cítí se součástí společného národa s Cechy, Moravany a Slezany, kdežto uherští Slováci z Brodského zůstávají v starém regionálním slovenství uherském, které pod tlakem politického prostředí vyvíjelo se jednak v odlišný celoslovenský nacionalismus, jednak v národnostní součást nacionalismu uherského.

Století pracovala o to, aby tato divergence mezi moravskými a uherskými Slováky se prohloubila. Proto^ nečekejme, že za jedno desetiletí budou Lanžhoťané a Brodští jedněmi Čechoslováky, anebo dokonce Cechy. A není-li to možné u dědin jen 5—6 km od sebe vzdálených, ba jen řekou Moravou od sebe oddělených, které přece jsou osazeny týmž lidem, který sám navzájem se nazývá Slováky a pokládá za tentýž kmen, jak by to bylo možné na př. mezi českou vesnicí od Prahy a slovenskou dědinou od Turč. Sv. Martina?

Zatím buďme vděčni Osudu, že staré politické hranice mezi Moravou a Uhrami jsou odstraněny, a na kulturní asimilaci nebuďme tak příliš nedočkaví! Přijde, jako přišlo politické sjednocení, které také nestalo se rázem a bez práce! Vyrovnati rozdíly mezi t. ř. balkánsko-karpatskou kulturou, k níž patřili i uherští Slováci, a mezi t. zv. kulturou západoevropskou, do jejíž sféry přibíráni byli již i moravští Slováci s ostatními Moravany a Cechy, bude potřebovati delšího času. Na tempo tohoto vyrovnání lze působíti, ale přes noc se to nevykoná.

Etnografie má nejen ukázati, kde jsou ty diference a jak vznikly, ale také naznačiti prostředky a cesty, po nichž se má kráčeti od rozdílnosti к jednotnosti (příp. jednotě).*)