I. I. SREZNĚVSKÉHO SBÍRKA LIDOVÝCH PÍSNÍ SLOVENSKÝCH.

Vynikající člen vědecké družiny, jíž připadl čestný i nesnadný úkol vybudovati vědeckou organisaci slovanských studií na ruských universitách, Izm. Ivanovic Srezněvskij, byl v mladých letech nadšeným stoupencem snah literárního obrození ukrajinského. Když r. 1837 zahájil svou činnost na eharkovské universitě přednáškami o statistice a národním hospodářství, měl četné styky literární, neboť již r. 1831 vydal spolu s I. V. Roskovšenkem „Ukrajinskij almanach", první literární projev kroužku mladých spisovatelů, kteří se sdružili kolem Srezněvského vedeni společným úsilím vlasteneckým i uměleckým.

V charkovském období svého života se Srezněvskij horlivě zabýval národopisem, především lidovou poesií. Zájem o ni, probuzený jednak domácí tradicí, jednak soudobým hnutím evropským a jeho ohlasy v Polsku i na Rusi, mocně posílil kníže Certelev svým sborníčkem ukrajinských dum (roku 1819), který ovšem přinášpl jen málo ukázek a byl předstižen Maksimovičovou sbírkou ukrajinských písní (roku 1827), shrnující látku velmi bohatou.

Šest let po Maksimovičovi vydal Srezněvskij svůj sborník „Zaporož-skaja Starina" (1833—1838), v němž si vytkl úkol širší a složitější. Sebral mnoho tekstů a připojil k nim obšírné poznámky hlavně dějepisné, chtěje objasniti obsah kozáckych dum ze soudobých pramenů historických. Mladý autor sice neunikl omylům své doby, neboť i do jeho sbírky se vloudily teksty podvržené, jež pozdější kritika vyloučila ze souboru lidových dum, avšak dějinný význam Zapor. Stariny zůstal nedotčen: s výzbrojí, jejíž nedokonalost je plně odůvodněna tehdejším stavem badání o ukrajinských dějinách, nastoupil Srezněvskij cestu, jíž se dal Kulis a badatelé pozdější, neboť otázkou o poměru dum к historii se ukrajinský národopis nepřestal zabývati, ačkoliv teprve Drahomanov, Anto-novič, Iv. Franko a j. dosáhli v tom směru po nejedné stránce výsledků definitivních.

Vedle tendencí ukrajinofilských se v naukové činnosti mladého Srezněvského důrazně projevuje také uvědomění slovanské. Pypin, který v podrobné studii o Srezněvském (Istoria russkoj etnografiji III. 88 nsl.) věnoval pozornost ideovému prostředí charkovskému v třicátých letech XIX. stol., ukázal na vlivy příznivé rozvoji slovanské myšlenky v důležitých střediscích jihoruské oblasti. Svou kulturní tradicí a národnostním rozvrstvením byla Ukrajina vhodnou půdou pro slovanská studia: po staletí se tam stýkali Ukrajinci s Poláky a s Rusy, srbské kolonie pomáhaly udržovati dávné vztahy s Jihoslovany a národopisná pestrost ukrajinských gubernií jednak bystřila smysl pro lidový svéráz, jednak vedla к studiím srovnávacím. Nejasné tužby všeslovanské se projevují již v názvu první zednářské lóže kijevské (lóže „Sjednocených Slovanů"