založ. r. 1818), od níž patrně přejala jméno tajná společnost sloučená s jižním křídlem dekabristů — jistě není náhodou, že v letech čtyřicátých vzniklo v Kijevě pověstné „Kirillo-Methodijevskoje bratstvo", jehož politický program žádal sloučení všech Slovanů na podkladě federatívni soustavy svéprávných států. Povzbuzeni příkladem starších představitelů ukrajinského písemnictví (Kvitky.Artemovského-Hulaka a j.) mladší spisovatelé horlivě sledovali rozvoj literatury polské, nalézajíce v Mickiewiczovi jakož i v básnících tak řeč. polské „školy ukrajinské" dokonalé vzory pro vlastní pokusy literární; práce Potockého, Czackého, Rakowieckého, Maciejowského, Wójcického a j., jimiž prohlubovali své vědomosti historické, národopisné a starožitnické, otvíraly jim širší obzor obracejíce jejich pozornost na slovanský západ.

Všecky tyto podněty přijímal také mladý Srezněvskij. Jest přirozené, že v odlehlém Charkově, při tehdejším nedokonalém spojení knihkupeckém mohl nabyti jen dosti kusých vědomostí o kulturním vývoji jednotlivých národů slovanských, avšak přinášel si к svým pozdějším cestám po slovanských zemích průpravu nad jiné vzácnou: upřímnou sympatii к Slovanům, dychtivou touhu poučiti se důkladně a všestranně o jejich snažení vědeckém i literárním, především pak vroucí obdiv к vůdčím osobnostem slovanského obrození, pokud jejich jména pronikla do charkovského zákoutí. Snažil se dáti i svým oblíbeným studiím o lidové písni širší, slovanský základ srovnávací: V Charkově zapsal od potulných slovenských obchodníků („olejkárů", „šafraníků") několik písní a vydal je s poznámkami r. 1832. „Slovackija pěsni" vyšly v nevelikém počtu výtisků, prodlením let upadly v zapomenutí á tenká knížka (60 str.) malého osmerkového formátu se stala velmi vzácnou i na Rusi. (Srovn. Zíbrt., Bibliograf, přehled čes. nár. písní str. 35.) Zdá se, že Srezněvskij později nepřikládal významu dílku svých jinoš-ských let, jinak by jistě nebyla opominul darovati výtisk Šafaříkovi, Celakovskému nebo Hankovi. Šafařík ve známé stati „Bibliografický přehled sbírek slovanských národních písní" (Casop. čes. mus. 1838) v podrobném výčtu sbírek slovenských knížky Srezněvského ani neuvedl. Sbírka Srezněvského je po nejedné stránce zajímavá. Vyšla r. 1832, v době, kdy slovenské lidové písně byly známy — mimo: ojedinělé ukázky starší — vlastně jen z výběru Celakovského a ze Šafaříkova sborníku „Písně světské lidu slovenského v Uhřích" (1823—1827). Tehdejší jazykové vědomosti Srezněvského nestačily ještě na pořízení přesných zápisů, ačkoliv z textu jest zřejmé, že se snažil věrně reprodukovat! slyšená slova. Domnívám se, že vzácná knížka Srezněvského vzniklá za okolností jistě ojedinělých, zasluhuje otištění. Jeden výtisk jest v Petrohradě, v knihovně 1.1. Srezněvského, kterou pečlivě opatruje syn vynikajícího slavisty, Vsevolod i. Srezněvskij. Jedině jeho přátelské ochotě a vzácné obětavosti děkuji za možnost vydati písně u nás.

Faksimile titulního listu přinesl katalog výstavky uspořádané v Petrohradě r. 1912 na pamět stého výročí narozenin Srezněvského (1812—1912. Описаше выставки въ память столтлчя со дня рождешя И. И. Срезнев-скаго. СПб. 1913.) Na 2. str. sbírky jest obvyklé povolení censurní datované v Moskvě 8. února 1832. Podpis: „Professor, Censor i Ka-